Mrtvoly na Mount Everestu a záhada zelených bot. Jak to bylo s tělem, které horolezci roky míjeli a nakonec zmizelo

Říká se, že cesta na vrchol Mount Everestu je „vydlážděná“ těly těch, kdo výstup z různých důvodů nezvládli. Přesná čísla nikdo nezná, každopádně se ví, že na nejvyšší hoře světa již zemřelo zhruba 300 lidí – a jen malá část z nich byla snesena dolů. Obzvlášť v takzvané zóně smrti (ve výšce nad 8 000 metrů) je to kvůli nestálému počasí, hrozbě lavin, ledu, větru, ale také kvůli fyzické i logistické náročnosti v podstatě nemožné.

A tak horolezci, kteří za svou touhu zdolat nejvyšší vrchol světa zaplatili životem, zůstávají tam, kde vydechli naposledy. Některé už zakryl sníh, jiní se stali smutným orientačním bodem pro ty, kdo zrovna míří vzhůru. Třeba jako muž se zelenými botami…

Jeho tělo leželo v jeskyni přímo u cesty na vrchol hory, vlastně těsně pod ním, ve výšce kolem 8 500 metrů nad mořem. Červená bunda, modré kalhoty a především svítivě zelené horolezecké boty nemohl přehlédnout nikdo, kdo šel tam, odkud on se už nikdy nevrátil. První videozáznam mrtvého muže pořídil v roce 1996 britský horolezec a filmař Matt Dickinson. Tvář ale vidět nebyla, a možná i proto dodnes není jisté, komu tělo patřilo.

Předpokládá se ale, že s největší pravděpodobností šlo o 28letého indického horolezce Tsewanga Paljora, který byl členem šestičlenné expedice. Hory ho prý odjakživa fascinovaly. I proto pracoval pro indicko-tibetskou pohraniční policii, kde v drsných horských podmínkách hlídal hranici mezi Indií a Čínou. Jeho práce byla zároveň i jeho horolezeckým výcvikem a tréninkem.

Když v květnu 1996 vyrážel s dalšími pěti horolezci na vrchol Mount Everestu, počasí jim nepřálo. Když už se blížili k vrcholu, přišla velmi silná bouře a tři členové výpravy se rozhodli výstup vzdát a vrátit se. Díky tomu přežili. Tsewang Paljor a další dva muži se nehodlali svého snu vzdát: na vrchol skutečně dorazili a s hrdostí to vysílačkou ohlásili vedoucímu výpravy. Bylo asi 15:45 nepálského času a byla to chvíle, kdy o trojici mužů jejich blízcí slyšeli naposled. Všichni tři zahynuli v bouři, ale jen Paljorovo tělo zůstalo na viditelném místě.

10. a 11. května 1996 došlo na Mount Everestu k velikému neštěstí: kromě těchto tří tam tehdy zemřelo dalších pět horolezců.

Ze zelených bot se stal smutný orientační bod, jakési memento mori, které dlouhé roky všem horolezcům připomínalo, že za výstup na vrchol se leckdy platí cenou nejvyšší.

V jeskyni zelených bot naposledy vydechl v roce 2006 i britský horolezec David Sharp. Podchlazený a vyčerpaný ležel jen kousek od těla Tsewanga Paljora a život z něj pomalu vyprchával. A i když kolem něj ten den prošlo několik desítek lezců, pomoci mu nešlo.

Někteří si ho spletli s tělem se zelenými botami, ale ani ti, kdo poznali, že ještě žije, neměli možnost jeho osud zvrátit. Zkoušel to například horolezec Mark Inglis a jeho kolegové, dokonce záchranu řešili vysílačkou s lidmi dole, ale žádná reálná šance neexistovala.

David Sharp byl ve stavu, kdy nedokázal ani stát, a snést ho dolů by bylo natolik fyzicky náročné, či dokonce nemožné, že by za pokus o jeho záchranu pravděpodobně zaplatili životem další muži. A tak zatímco on umíral vedle zelených bot, míjeli ho další a další horolezci mířící vzhůru za svým snem.

Od roku 2014 už ale u cesty na vrchol zelené boty nespatříte. Co se s tělem mladého Inda stalo, je obestřeno tajemstvím – stejně jako to, zda šlo opravdu o Tsewanga Paljora, anebo o jiného nešťastníka.

Proč tělo „zmizelo“, na to existují dvě teorie. Buď ho definitivně pohřbila příroda a horolezec v klidu odpočívá pod nánosy sněhu a kamení. Anebo ho z dohledu odklidili členové čínské expedice, a to z piety a úcty k němu. Tělo zakryli kameny, případně ho odsunuli na klidné a lidským očím skryté místo.

Zdroj: Hillsherpatrekking.com, The Sun, Koktejl.cz, MissionHimalayaTreks.com

Zubožený, s oteklými genitáliemi a tělem plným vředů. Jak to bylo s teenagerem Robertem Rayfordem, první obětí AIDS