Hlavní obsah

Očima starý holky: Stará holka a pan Božský

Foto: Nicoleta Ionescu, Shutterstock.com

Foto: Nicoleta Ionescu, Shutterstock.com

Žila si svým podivným životem a nevěděla, že je krásný. Protože bylo jisté, že mu něco chybělo. Nebyl zkrátka, jak má být, a my tak nějak všichni stále toužíme, aby všechno bylo správně.

Článek

Měla svá rána, kdy na ni nikdo nemluvil. Kdy se jí nikdo nezeptal: „Tak co, jak ses vyspala?“ Kdy jí nikdo nekladl žádné otázky. Kdy si mlčenlivě popíjela svoji ranní kávu a domnívala se, že je to špatně.

Nebo její proválené víkendy. Nebo naopak víkendy plné práce. Nebo kámošek. Nebo čtení a zase mlčení a mlčení. Bylo jí smutno. Ale přitom jí bylo strašně hezky.

Chyběl jí chlap. Všechny kolem ho měly a ty, které ho neměly, ho chtěly. Jenže ona byla náročná, nechtěla jen tak někoho, chtěla, aby byl zajímavý, chytrý, aby pokud možno nebyl z Česka a neměl móresy českých mužů, kterých měla za celý svůj celkem dlouhý život plné kecky. Také celé její okolí jí dávalo najevo, že jí chybí chlap, kdesi pod čarou se v rozhovorech s přáteli vznášel povzdech: „Takováhle ženská! Jak to, že je sama, chudák?“

Pak se zničehonic objevil. Spadl jí do klína jako dar. Byl absolutně úžasný. Chytrý, chápavý, vzdělaný, mluvil mnoha jazyky, a dokonce nebyl tak úplně Čech. A dokonce, světe div se, byl svobodný.

Začali si spolu. Vzal ji do několika svých domovů po světě, zahrnul ji péčí, láskou, pochopením. Když spolu nebyli pár měsíců, trpěl a těšil se, až spolu budou. Pokud možno furt. Chtěl s ní žít a ona by měla být šťastná. Ale cosi se někde uvnitř ní zaseklo. Nebyla šťastná. Strašně si za to nadávala. Co by chtěla?! Proč je tak hrozná?!!

Došlo jí, že by chtěla sebe. Že v těchhle zaručených vzorcích už jednou jela. Už několikrát. Soužití. Společný život. Sdílení. Ale také alergie. Naštvání. Nuda. Vzájemné rušení. Potřeba útěků.

Byla v šoku. Neuměla s nikým žít. Neuměla mít rande a jen tak si vedle sebe spokojeně žít. Nebo se nudit. Nebo se ignorovat. Nebo štvát. Zapomněla, jak se to dělá. Nebo na to možná už neměla ani náladu, ani nervy. Stejskalo se jí po jejím podivném životě. Docházelo jí, jak byl krásný. Jak v něm bylo všechno správně, tedy alespoň pro ni. Zjistila, že nechce být, jak se být má. Že toho má plné zuby. Asi před tisíci lety se jí rozpadla rodina, kdy spolu dva lidé měli vychovávat děti, a nestalo se tak. Zřejmě ji to navždycky změnilo. Pochopila, že chce být divná.

Načítám