Článek
Když za bouřlivého potlesku plného Národního divadla Dana Syslová nedávno přebírala Cenu Thalie za celoživotní mistrovství, byla zjevně v rozpacích a zároveň velmi dojatá. Není divu, když se oblíbené herečce dostalo potlesku ve stoje. „Mně se strašně třesou nohy, 60 let hraju divadlo a vlastně jsem nikdy netrpěla nějakou přílišnou trémou. A teď přiznávám, že trému mám a jsem i dojatá a rozrušená,“ prohlásila na pódiu s tím, že herectví ji stále ohromně baví a naplňuje. „Já myslím, že pro člověka nemůže být větší štěstí než dělat práci, kterou má rád,“ svěřila se. Krásný okamžik byl tak vyvrcholením její dlouholeté, a tak trochu „nenápadné“ herecké kariéry.
Tatínka nepoznala
Dana Syslová se narodila přesně před 80 lety v Praze, její dětství ale zalité sluncem nebylo. Veliký vliv na to měla i právě končící druhá světová válka. „Maminka byla v Reichu na práci, tam se zamilovala do francouzského zajatce. Chodili spolu, až si mě udělali, ale do toho přišel konec války. Ona chtěla domů, on chtěl domů a nějak to špatně dopadlo,“ popsala Syslová pro idnes.cz okolnosti svého narození i fakt, proč nikdy nepoznala svého tatínka. „Věděl o mně, že existuju, že jsem se narodila, že jsem holčička, ale ten vztah pak šel do ztracena. Bohužel, jako malou mě nenapadlo se matky ptát. Ženské u nás byly silné osobnosti a ten mužskej, tatínek, mi vůbec nechyběl. Až když jsem dospěla, chtěla jsem se zeptat, ale to už nešlo, protože máma už umřela,“ svěřila se herečka.
Hledala mužský vzor
Absence tatínka se tak trochu projevila v tom, že se Dana Syslová zamilovala do o 18 let staršího muže, herce Vlastimila Haška. Žili spolu čtvrtstoletí, měli dva syny a vztah to byl spíše bouřlivý. „Já ho obdivovala a milovala, přestože byl úplně jiný než já. Třeba dostat ho na procházku, to byl problém, protože tu mu vadila moucha, tu větvička, tu zafoukal vítr. Byl vyloženě městský, kavárenský typ. Na rozdíl ode mne, já jsem celé mládí jezdila na hory, na vodu a čundrovala. Nešlo to dohromady, svěřila se herečka v rozhovoru pro náš web. S tím, že nikdy nebyla ta podřízená husička, která muže poslouchá, obdivuje, dělá slabou chudinku a říká: Muž, můj muž je zázrak, můj muž je všechno!
Pejsci jsou láskou Dany Syslové Foto: Milan Malíček, Borgis
Divadlo a vnoučata
Dnes se život Dany Syslové točí kolem divadla, natáčení seriálů a milovaných vnoučat. Vlastimil Hašek v roce 1992 zemřel doma na třetí infarkt. Krátce na to Dana Syslová bohužel pochovala i jejich pětadvacetiletého syna Jiřího, který trpěl depresemi a po otcově smrti spáchal sebevraždu. „Dlouho jsem trpěla výčitkami, že to byla moje vina, svěřila se před lety v rozhovoru pro novinky.cz. „Člověk musí přijít na to, že to, co se stalo, nemohl nijak změnit, přiznat si to, odpustit sobě i jemu. Samozřejmě vám do konce života bude scházet, jde o to se s tou věčnou jizvou znovu naučit žít,“ přiznala. Po synovi jí zůstala dnes už dospělá vnučka Josefína, radost má i z vnuka Honzíka od druhého syna. Babičku už dnes moc nepotřebují, přesto je s nimi moc ráda, i když klasická babi prý nikdy moc nebyla. „Se mnou je spíš sranda, než že bych vnoučatům pekla buchty, “ přiznala oblíbená herečka.
