Zemřel Jan Potměšil, muž pevných zásad, symbol sametové revoluce. „Mám být za co vděčný!“

Od autonehody, která ho v pouhých třiadvaceti letech upoutala na invalidní vozík, bylo jeho zdraví křehké, ale v pracovních aktivitách jej začalo omezovat až před třemi lety, kdy musel podstoupit operaci srdce a také prodělal žlučníkovou koliku. I to však dokázal Jan Potměšil přetavit v pozitivum a pochvaloval si, že díky tomu mají na sebe víc času s Radkou, ženou, s níž by letos v srpnu oslavil dvaadvacáté výročí svatby.

Vážná autonehoda Jana Potměšila zastihla na vrcholu sil i popularity. Když v roce 1987 natočil jednu z nejoblíbenějších filmových pohádek O princezně Jasněnce a létajícím ševci a krátce na to legendární snímek Víta Olmera Bony a klid, stal se z něj totální idol. A v roce 1989 také jeden z hlavních hlasů sametové revoluce, což se mu stalo osudným.

Při únavném nočním přejíždění z demonstrace na demonstraci mělo auto, v němž kromě řidiče a Jana Potměšila cestoval také herec Jan Kačer a dokumentarista Václav Křístek, vážnou nehodu. Ačkoli Jan Potměšil spal na zadním sedadle, on jediný při nárazu z auta vypadl a utrpěl vážné poranění páteře, po němž částečně ochrnul.

Z osudné noci si nic nepamatoval a nikdy také nejmenoval muže, který seděl za volantem. Nikomu nic nevyčítal, nezatrpkl, věřil, že věci jsou, jak mají být. „Jasně, mám touhu si se vším poradit, když už to nejde změnit. Po té bouračce v prosinci 1989 mě ani nechtěli ukázat rodičům. Pak jsem se dozvěděl, že naději na přežití mi lékaři dávali sedm procent. Ale tu naději jsem dostal! Došlo mi, že mám být za co vděčný, jsem šťastný, že žiju,“ řekl v rozhovoru pro Proženy.cz před třemi lety.

A také se nikdy nevzdal své profese, což bylo ve své době nebývalé. Nikdo nečekal, že se i s vozíkem bude „prohánět“ po prknech, která znamenají svět. Jak později sám přiznal, nečekal to ani on sám: „Když jsem se po několika měsících probudil z bezvědomí po mnohačetných závažných poraněních, včetně prasklé spodiny lebeční a krvácení do mozku, nebylo vůbec jasné, jestli vůbec budu komunikovat se světem. Díky rehabilitacím a lidem, kteří za mnou chodili, včetně kolegů, jsem se dostal na pozitivní vlnu. Ale ještě jsem vůbec nepřemýšlel, že bych někdy mohl být na jevišti nebo před kamerou. Až když už jsem byl doma, přišel Jakub Špalek, principál Kašparů, ať pokračujeme v tom, co jsme vymysleli, v divadle Kašpar.“ Právě tam Jan Potměšil vytvořil několik nezapomenutelných rolí, včetně té v legendární inscenaci Růže pro Algernon. Invalidní vozík pro něj nebyl žádnou překážkou.

Život ho za jeho nezdolnou sílu odměnil. Po třicítce se jeho cesta protnula s novinářkou Radkou, maminkou tříletého Šimona, kterého herec vychovával jako vlastního, a brzy se narodil i jejich společný syn Honzík, který letos maturoval a bude pokračovat v otcových stopách studiem herectví.

Jan Potměšil zazářil také v mnoha televizních projektech, například v seriálech O zvířatech a lidech nebo Život a doba soudce A. K. Především však zanechal nesmazatelnou stopu jako pedagog. Když už mu zdravotní komplikace neumožňovaly hrát divadlo, našel svůj smysl v předávání zkušeností mladší generaci. Na FAMU vyučoval práci s herci a jeho doménou byl obor herectví na konzervatoři, kde se doslova našel a studenti jeho hodiny milovali.

Už podruhé se mi podařilo vrátit se do života: Podcast Bubliny s Janem Potměšilem