Článek
Návštěva lékařské ordinace může být velmi stresující. Nejen kvůli neznámému prostředí nebo obavám z diagnózy, ale také proto, že si mnozí lidé nejsou tak docela jistí, jak správně komunikovat, aby se v klidu „domohli svého“. Přestože většina lékařů odvádí svou práci profesionálně, občas se můžete setkat s přístupem, kdy chybí respekt a empatie. Pacient se pak obává lékaři oponovat a netuší, na co má vlastně právo. Co s tím?
Psycholog Alexander Tomeček nabízí praktické tipy a postupy, které se hodí pro každého, kdo jde v roli pacienta k lékaři. Jak to zvládnout co nejlépe a jak se bránit, když považujete přístup zdravotníků za nevhodný?
- Podle čeho člověk pozná, že lékařská péče již překračuje hranici „profesní zaneprázdněnosti“ a mění se v nezájem nebo velmi necitlivý přístup?
Lékaři jsou, stejně jako každý z nás, pod tlakem. Ale na rozdíl od pacienta, který tyto situace nemusí zvládat a může se chovat agresivně nebo úzkostně, lékař má být profesionál vždy. Takže neexistuje důvod, proč nebýt k pacientům empatický, a „zaneprázdněnost“ není v žádném případě omluvenkou pro nevhodné chování.
Doporučuju předem si vypsat veškeré příznaky a dotazy. Formulovat si jasný požadavek na lékaře, například: „Pane doktore, ta bolest v lýtku je již dlouho a je nesnesitelná, i po režimových opatřeních se to nezměnilo, chci doporučení, jak to zlepšit…“
Psycholog Alexander Tomeček nabízí jednoduché postupy, jak se na návštěvu lékaře připravit a jak v ordinaci věcně a efektivně komunikovatFoto: Archiv Alexandra Tomečka
- Takže trvat na odpovědích a chtít jasná doporučení…
Ano. A připravit se na možné opakování svého požadavku i třikrát. Na návštěvu lékaře se dobře nachystejte, klidně i s pomocí umělé inteligence. Ostatně – obdobnou přípravu doporučuji i svým klientům, když jdou na konzultaci k psychologovi. Zásadní je nenechat se odbýt: odborník si po vaší reakci uvědomí, že se nedáte, a zaměří se na problém.
Může se stát, že se lékař bude chovat agresivně a začne poučovat, bagatelizovat nebo vaše trápení zlehčovat. Pro takové případy je vhodné mít připravenou reakci – já jí říkám „kouzelná věta“, a ta může mít dvě varianty. První je: „Pane doktore, snažíte se mě uklidnit, ale já chci a udělám maximum, aby mi bylo lépe, a chci se uzdravit, pomůžete mi s tím…? A druhá: „Pane doktore, rozumím vám a chápu, co mi říkáte, představte si, že jsem vaše osoba blízká nebo mám diagnózu, kterou rád léčíte, můžete mi sdělit, jaké doporučení a rady byste mi dal pro zlepšení mého stavu…?“
- Podle čeho se dá poznat, že lékař není dostatečně ochotný a empatický?
Těch základních signálů je několik. Při pozdravu se vám nepodívá do očí, po úvodních dotazech vás nenechá domluvit a hned má „jasno“ a stanovuje diagnózy, při vyšetření se vůbec nedotkne vašeho těla, například bolavé končetiny, a po opakované žádosti o doporučení na další postup léčby není konkrétní.
- Co udělat v případě, když má člověk pocit, že je přehlížen, nebo dokonce urážen, jeho problém je zlehčován nebo se mu nelíbí konkrétní formulace lékaře?
Pocit pacienta je stejně důležitý jako reálné chování zdravotníka. Rozumím tomu, že dostupnost péče a motivace pacientů vedou někdy k nevhodnému chování ze strany lékaře, naštěstí je to ale spíš ojedinělý jev.
Doporučuji tento postup: Jasně se vymezit s tím, že máte pocit, že lékař ignoruje váš problém, a požádat ho, aby vás vyslechl do konce. Právě proto je dobré mít všechno předem napsáno a sdělovat příznaky postupně. Pokud s něčím nesouhlasíte, ještě jednou se na tu konkrétní věc zeptejte, abyste si ověřili, že jste lékařova sdělení dobře pochopili. A pak případně použijte připravenou variantu „kouzelné věty“.
Před návštěvou lékaře si sepište konkrétní dotazy a nejasnosti. Buďte slušní a zdvořilí, ale trvejte na svém, pokud máte pocit, ze vás chce lékař odbýtFoto: Dikushin Dmitry, Shutterstock.com
- Kde je hranice mezi důvěrou v odborníka a potřebou být asertivní a převzít odpovědnost za své zdraví? Kdy je podle vás nejlepším řešením lékaře změnit?
Stanovit hranice, kdy už změnit lékaře, je složité. I lékař je jen člověk a může si uvědomit, že udělal chybu. Při další návštěvě se už chová profesionálně – a ke změně tak není důvod. Důležité je si uvědomit, že odpovědnost za zdraví je především záležitost každého z nás. Lékař je odborník, který garantuje kvalitu postupu stanovení diagnózy a navrhuje léčebný postup.
Změna lékaře je hraniční řešení, ale někdy je to nutná reakce. Doporučil bych ji v případě, kdy se z jeho strany objeví jasné neetické chování (verbální i neverbální), opakované agresivní chování (bagatelizace problému, výsměch, snaha mít nad pacientem neustálou nadvládu). Anebo pokud si stěžujete u vedení nemocnice nebo nemocničního ombudsmana a situace u lékaře se ani poté nezměnila.
- Jak si poradit s vlastními emocemi, se strachem, studem nebo také pocitem viny? Právě to lidem často brání, aby v ordinaci otevřeně mluvili o svých potížích.
Obecně doporučuji zapracovat na zlepšení svých komunikačních dovedností a zvýšení psychické odolnosti v různých situacích. A pokud člověk sám na schopnosti odolávat psychickému tlaku v ordinaci nijak nepracuje, tak bych ho odkázal na pečlivou přípravu před návštěvou lékaře. Aby si alespoň sepsal, co chce lékaři sdělit.
A pokud má zdravotnické zařízení ombudsmana, můžete se na něj obrátit s tím, že vaše schopnost sdělovat své problémy je u konkrétního lékaře silně omezena, a požádat o doporučení, jakým postupem situaci zvládnout.
- Co dělat v případě, když se nejbližší rodina dozví, že se lékař nevhodně choval například ke starším rodičům či prarodičům – a ti se bojí sami ozvat?
Nejdůležitější je zachovat klid. Žádné výčitky ani kritika. Pokuste se se seniorem hovořit tak, aby neměl pocit viny z chování lékaře. Někdy může jít i o nedorozumění – nejlepší je příbuzného k lékaři doprovodit.
A i tady je vhodné si dotazy na lékaře předem připravit a motivovat seniora, aby se sám zapojil, například stylem: „Babičko, ještě ses chtěla zeptat na…“ Je také vhodné před lékařem nahlas formulovat, jak jste pochopili to, co říká pacientovi: senior tak sám jasněji pochopí, o co jde, a předejdete tak nejasnostem a nedorozumění.
