Článek
Vyrůstala jsem jako prostřední dítě ze tří. Vždy jsem si říkala, že chci dvě děti. V 16 letech jsem se zamilovala. Přítel neměl dobré kamarády – vysedávali po hospodách, měli potíže se zákonem. Ale on byl jiný! Když šel na vojnu, pokaždé, když dostal opušťák, přijel za mnou.
Když se z vojny vrátil, netrvalo dlouho a já jsem otěhotněla. Vzali jsme se, svatbu jsme měli tajnou. Bydleli jsme v malém podnájmu, ale i přesto jsem byla šťastná a zamilovaná. Narodil se nám syn Rostík a za tři roky nato se narodil Honzík. Poté se nám podařilo našetřit nějaké peníze a koupit si byt.
A pak se nám narodil Kubík. Je pravda, že jsem si moc přála holčičku, ale stalo se, a nakonec mi to bylo jedno, hlavně že byl zdravý. Jenže – hned nato jsem zase otěhotněla. Ale další dítě jsem už opravdu nechtěla, na potrat jsem však odmítla jít.
Přišel 21. týden a já začala krvácet. Dítko, které jsem nosila, umřelo. Moc jsem to obrečela, že je to má chyba, že jsem ho nechtěla a ono to vědělo, a proto se to stalo. Začala jsem přemýšlet o dalším dítěti, moc jsem si ho přála. Stalo se, otěhotněla jsem. Narodila se nám Klárka, která má už teď dva roky.
Je toho na mě hodně, jsem často unavená, ale nevyměnila bych to s nikým. Rostík, ten je šikovný, začíná mu puberta a asi nám dá hodně zabrat. Honzík je hodný, rád pomáhá. Kubík je šikulka, rád si hraje s Klárkou. Moc je všechny miluju a ani za nic bych neměnila se ženou, která nemá dítě, ale má zase peníze. Přichází o hodně!
Napište nám i vy svůj příběh. Tentokrát k novému Tématu týdne, které spouštíme už zítra! Své zážitky na téma Moje svatební noc nám posílejte na info@prozeny.cz. Tři z vás opět dostanou příjemnou odměnu 500 korun!
