Babiččiny recepty: Krémová houbovka

Zjistit, jestli recepty legend českých kuchařských knih zvládne uvařit i pětadvacetiletá holka, je na mně. Jako první jsem otevřela kuchařku vyhlášené Marie Sandtnerové, která byla podobně oblíbená jako o něco slavnější Magdalena Dobromila Rettigová. Na první pohled jsem se zděsila, protože tempo doby se odráží i v předpisech. Dnes by mělo být jídlo hotové do hodiny, tehdy se maso připravovalo i několik dní dopředu a strávit nad jedním jídlem půl dne u plotny nebyl problém. Polévka ze suchých hříbků ale naštěstí dnešní představy splňuje, uvařená byla za slabou hodinku.

Musím uznat, že recepty Marie Sandtnerové patří k těm, kterým člověk alespoň rozumí. Čeština tehdy vypadala jinak než dnes, a i když jsem milovnice českých klasiků i o několik generací starších, než byla ona, rozumět recepisům není mnohdy úplně jednoduché. V Klasické české kuchařce – Knize rozpočtů a kuchařských předpisů jsem se dočetla následující:

Pěkné, suché houby opereme ve studené vodě, zalijeme mlékem a uvaříme doměkka. Pak je usekáme, udusíme na másle s drobně nakrájenou cibulkou, přidáme do osolené zeleninové polévky, kterou jsme zahustili světlou jíškou, a polévku dobře provaříme. Do hotové polévky zavaříme kapání a okořeníme mletým pepřem a zelenou petrželkou.

Rozpočet pro 5 osob: 1 dkg hub, 1 dkg másla, 7 dkg zeleniny, 2 dkg cibulky, 3 dkg másla, 5 dkg mouky, 3 zrnka pepře, 130 ml mléka na zalití hub, sůl

Na první pohled velmi jednoduchý recept, který musí být hotový za chvilku, se nakonec ukázal o něco málo náročnějším. A ne proto, že by byl komplikovaný, ale proto, že vaření je už několik let moje velké hobby, ale některé věci se opravdu teprve učím a nejspíš ještě hodně dlouhou dobu budu.

Suché houby vlastnoručního sběru jsem se pokusila oprat ve studené vodě, tu jsem scedila, nasypala je do rendlíku a zalila předepsaným množstvím mléka. Jenže ačkoliv hub jsem měla polovic, co bylo v receptu, mléko nesahalo ani do poloviny jejich výšky, a tak jsem ho musela dolévat, protože vaření v mléčné páře mi nepřišlo jako úplně nejlepší nápad.

Bokem jsem si mezitím dala vařit zeleninu na vývar, do které jsem s chutí přidala i petrželovou nať (předpokládám, že Marie měla na mysli mrkev, celer, petržel a cibuli) a s napnutým nosem jsem spokojeně pozorovala, jak se dvě moje velmi oblíbené vůně – houbová a ta z petrželové natě – mísí nad hrncem. Houby jsem nakonec nesekala, neboť osobně preferuji kousky větší a myslím, že to nikomu moc nevadilo.

Přišlo ale jiné dilema: vyndat zeleninu z vývaru, nebo ji tam ponechat? Nakonec jsem se rozhodla zeleninu vyndat (nazmar nepřišla, mrkev jsem uvařenou spokojeně baštila po zbytek vaření) a k jíškou zahuštěnému vývaru jsem nakonec přilila i mléko, ve kterém se houby vařily. Krásně vonělo a o tu parádu se mi nechtělo polévku ochudit.

Jako poslední přišlo na řadu kapání. Marie Sandtnerová o něm píše: „Do osolené mouky nalijeme v mléce umíchané vajíčko a připravíme si řídké těstíčko, které lijeme vidličkou do vařící polévky. Kapání vaříme v polévce 4 minuty. Rozpočet pro 5 osob: 1 vejce, 3 lžíce mléka, 4 dkg mouky, sůl." Těstíčko jsem sice připravovala od oka, nakonec se ale povedlo. Snad ještě s tím rozdílem, že jsem jej nelila přes vidličku, ale přes hrubé struhadlo položené přes hrnec, protože takhle si to pamatuji z kuchyně své mamky. Struhadlo se položí strouhací stranou dolů, lžící na něj nalijete těstíčko a pak jej procedíte.

Výsledek nakonec nebyl vůbec špatný. Sice jsem měla dost dlouho problém s dochucením, tedy hlavně dosolením, a polévka byla hustější, ale nikomu to nevadilo. A jak jsme s fotografem, který během celého vaření poctivě ochutnával, konstatovali, kdyby byla ještě o něco hustější a bez kapání, byla by z ní skvělá omáčka k masu!

Jak vzpomínáte na babiččinu kuchyni vy? Máte doma nějaký starý rodinný recept, se kterým byste se rádi pochlubili? Napište nám ho do diskuse pod článkem nebo na e-mail jana.ch@prozeny.cz. Příští pátek se těšte na pikantní hovězí závin podle receptury Anuše Kejřové.