Osm kroků ke krásné koupelně

Bez plánu a projektu se neobejdeme ani při takové „maličkosti“, jako je rekonstrukce koupelny. Ještě před tím, než začneme bourat tu původní, musíme mít rozmyšleno, zda preferujeme sprchování nebo koupání a tedy jestli si pořídíme vanu nebo vaničku. A také co všechno do koupelny musíme vtěsnat a jak to tam umístit. S tím pomohou i koupelnová studia, kde nám zpravidla zdarma poradí s výběrem materiálu a zařízení a také vytvoří grafický návrh a cenovou kalkulaci. „V současné době je třeba počítat s celkovými výdaji na renovaci kolem sto tisíc, i když investovaná částka se může lišit podle výběru obkladů a vybavení koupelny a toalety,“ říká Věra Raymanová, vedoucí koupelnového studia Kreiner Exklusive v Kladně.

Původní koupelnu či celé umakartové jádro necháme kompletně odstranit (nesmíme při tom zapomenout, že stavební suť nepatří do popelnice, ale je třeba na ni objednat extra kontejner), a zkontrolujeme stav „stoupaček“, tedy přívodu studené a teplé vody a odpady. Ve starších domech je dobré zvážit, zda se nevyplatí i ty vyměnit.

Ideálním a také nejpoužívanějším materiálem pro stavbu uvnitřních příček, jsou přesné tvárnice, tedy ytong. Stačí nám stěny o tloušťce 10 centimetrů, na které se nebudeme muset bát pověsit umyvadlo, nábytek a další zařizovací předměty.

Při stavbě je třeba už počítat s přívodem vody, odpady a také elektřinou. Pozor, jednou z největších chyb je zazdít otvor po větráku a ten úplně zrušit. V koupelně se potom hromadí vlhkost a brzy se zde mohou objevit plísně.

Pokud máme hotovou hrubou stavbu a připravené instalace, je čas začít obkládat stěny. Ideální je, pokud máme takzvaný kladečský plán, tedy když si nejprve složíme obkladačky nanečisto. Obklady se zpravidla lepí odprostřed, kde jsou nejvíce na očích. Na kraji nám ale nesmí zůstat zbytek menší než 10 centimetrů, nevypadá to dobře.

Pozor také na častou chybu, kdy se do koupelny nejdříve osadí vana či sprchová vanička – to je špatně!

Pokud uvažujeme o závěsné toaletě, případně i bidetu, je třeba vědět, že je nemůžeme ke stěně jen tak přišroubovat, k jejich instalaci slouží takzvané předstěnové systémy – jde o kovovou konstrukci, která toaletu drží a zajistí, že její nosnost dosahuje až 500 kilogramů. Předstěnových systémů existuje několik typů, liší se podle toho, zda je chceme do panelů, klasické koupelny nebo třeba do podkroví. Konstrukce se pak obezdí nebo schová za stěnu ze sádrokartonu.

Skoro až nakonec přijdou do koupelny zařizovací předměty – vana, umyvadlo, toalety, případně sprchový kout nebo bidet. Naštěstí pro nás dneska firmy nabízejí všechno toto zařízené v ucelených sériích, proto si snadno koupelnu navrhneme sami. „Mezi koupelnovými sety jsou velmi často zastoupené ty do malých koupelen,“ říká Markéta Pavlová ze společnosti Gustavsberg a dodává: „Rozhodně bych doporučila volit vždy výrobky od jedné značky, protože se tak vyhneme třeba tomu, že máme jinak bílé umyvadlo a jinak bílou toaletu. I když se zdá, že jde o detail, v koupelně to nevypadá hezky.“

Závěrečná fáze je pak nejpříjemnější - zbývá už jen zvolit vhodné doplňky. A zde dostáváme příležitost experimentovat. Doplňky a textil patří k tomu nejlevnějšímu zařízení, proto je poměrně snadno třeba po dvou či třech letech vyměníme. Ale pokud zvolíme ty stříbrné pochromované, vydrží nám stejně dlouho jako koupelna.

Pokud někoho tento postup a zvlášť obrázky rozkopaného bytu vyděsily, máme zde malou radu na závěr: pokud máme vše připraveno a rozmyšleno, netrvá rekonstrukce koupelně déle než dva týdny. A to se přece vydržet dá.