Těžký život s histrionskou poruchou: Trpí jí především ženy, bez pozornosti bojují se silnými emocemi

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Představte si, že se na večírku seznámíte s atraktivním mužem: Srší vtipem, vždy má po ruce pohotovou odpověď, živě gestikuluje, překypuje energií a dobrou náladou. Jakmile si ho ale přestanete všímat, změní se k nepoznání – může být protivný, rýpavý, agresivní, nebo se dokonce urazí a odejde. Nějak takhle by mohlo vypadat setkání s někým, kdo trpí histrionskou poruchou osobnosti: Když se vyhřívá na výsluní pozornosti, je šťastný, jakmile ale nabyde dojmu, že o něj není zájem, upadá do trudnomyslnosti.

Histrionská porucha osobnosti (HPD) postihuje více ženy než muže. „HPD je diagnostikována častěji u žen, ale připouští možnost genderového předsudku. Bylo prokázáno, že u mužů mohou být symptomy přehlíženy nebo mylně diagnostikovány jinak,“ upřesňuje Jana Hostovská, psychoterapeutka a členka České asociace pro psychoterapii (ČAP).

Jde o typ poruchy osobnosti, mezi jejíž hlavní symptomy patří vyžadování pozornosti, emočně přehnané reakce na její nedostatek a také asertivní chování při styku s opačným pohlavím – můžete mít pocit, že histrion se při pocitu, že je o něj zájem, chová svůdně, snadno navazuje kontakt a umí flirtovat. Lidé s touto poruchou mohou být díky svému chování poměrně přitažliví – jsou dramatičtí, živí, jejich společnost přináší vzrušení, je s nimi zábava. Jejich emoce se ovšem rychle mění, jsou náladoví a impulzivní. Příčina není zcela známa, na vině může být zanedbávání, zneužívání a trauma, které si nesou z dětství. Hlavní léčbou je dlouhodobá psychologická terapie.

Život člověka s histrionskou poruchou se dá zjednodušeně popsat jako neustálý boj o pozornost druhých, za tímto účelem často využívá sexuálně provokativního až lascivního chování. V situaci, kdy nemá tolik pozornosti, kolik by si podle vlastního mínění zasloužil, umí být histrion velmi nepříjemný. Ačkoliv se chová asertivně, mluví světaznale a tváří se sebevědomě, ve skutečnosti je zmítaný nejistotami a emocemi, je snadno ovlivnitelný ostatními nebo okolnostmi (pro získání pozornosti je schopen udělat mnohé) a vztahy považuje za intimnější, než ve skutečnosti jsou. Navenek působí atraktivně, je s ním zábava, zaujme dramatickým vystupováním.

Cítíte se špatně, i když nemáte zjevný důvod? Možná vám chybí emoční bezpečí>>>

Pod symptomy histrionské poruchy se schová mnoho rysů poměrně běžného chování. Snad každý má rád pozornost, když už ne velké skupiny lidí, tak alespoň toho, s kým zrovna mluví, nebo partnera. A každého může rozčílit, když mu společník pozornost nevěnuje. A pokud jste unavení, je normální, že vás něco takového vytočí. To z vás ještě nedělá histriona. „Ke stanovení diagnózy se přistupuje ve chvíli, kdy symptomy výrazně narušují každodenní fungování, nebo způsobují distres,“ potvrzuje psychoterapeutka Hostovská. Jinými slovy – mnoho lidí čas od času vykazuje určité symptomy shodné s těmi, jimiž se projevuje HPD, jsou ale schopni normálně fungovat a netrpí poruchou osobnosti.

V případě skutečné poruchy osobnosti jde totiž o dlouhodobý vzorec chování, myšlení a (ne)zvládání emocí, který člověku nebo jeho okolí způsobuje úzkost a ztěžuje fungování v každodenním životě. Pro jedince s poruchou osobnosti je těžké změnit své chování nebo se přizpůsobit různým situacím. Mohou mít potíže s budováním pozitivních vztahů s ostatními nebo udržením zaměstnání.

Předpokládá se vliv genetiky, tedy zděděných vlastností, roli mohou hrát i události z dětství, jako je zanedbávání, zneužívání nebo trauma. Lidé s poruchami osobnosti mají také vyšší riziko zneužívání alkoholu nebo drog a pokusů o sebevraždu.

Pro jedince s HPD může být obtížné vyhledat léčbu, protože si obecně neuvědomuje, že má problém. Porucha tak nemusí být diagnostikována, dokud jejich chování nezačne negativně ovlivňovat vztahy s okolím. Impulzem k návštěvě lékaře tak může být právě citlivé upozornění někoho blízkého. Samotná diagnostika potom neproběhne ze dne na den, ale vyžaduje určitou dobu, po níž pacient pravidelně navštěvuje psychiatra nebo klinického psychologa. Tento odborník musí dotyčného poznat, aby dokonale rozpoznal příznaky a způsob, jímž komunikuje s ostatními. „Využívá se nejen strukturovaného klinického rozhovoru, ale také standardizovaných dotazníků,“ informuje Hostovská.

Ačkoliv psychologická terapie / psychoterapie zpravidla nedokáže příznaky HPD zcela odstranit, naučí člověka, jak s nimi pracovat a jak je dostávat pod kontrolu, což mu umožní fungovat v každodenním životě a udržovat mezilidské vztahy. Pokud jde o medikaci, tak léky, které by vyloženě léčily HPD, neexistují. Pokud ovšem pacient s histrionskou poruchou navíc trpí problémy s duševním zdravím, které se terapií samotnou nedaří regulovat, jakou jsou deprese, lze je léčit léky, například antidepresivy.

Odborná konzultace s Mgr. Janou Hostovskou, psychoterapeutkou a členkou České asociace pro psychoterapii (ČAP)