Bára Nesvadbová: Miluje dva chlapy!

Okolí vás vnímá jako velice krásnou a atraktivní ženu. Jak se vidíte vy?

Děkuji mnohokrát za kompliment. Já vzhled moc neřeším, jak jsem díky své práci neustále obklopena krásnými ženami, tak kdybych se brala moc vážně, tak mne brzy komplexy zahltí :-). Někdy mám dobré dny, někdy mám dny špatné, jako každý...

Jste velmi štíhlá, ale vždycky to tak nebylo, proč jste začala na štíhlosti tak pracovat?

Já pracuju na časopise, nebo na knížce, ale jistě ne na postavě. Jsem děsně líná holka. Donutím se jen k józe, rozhodně ne k aerobiku. Vždycky jsem bývala boubelka a nikdy mi to nevadilo. Bavilo mne mít velká prsa a kulatý zadek. Ale když jsem se rozváděla a když mi umíral tatínek, tak jsem prostě přestala jíst. A upřímně, k červenému masu, červenému vínu a k čokoládě Lindt, jsem se už nikdy nevrátila. Dnes jsem prostě cuketovo-mrkvová.

Jaké bylo vaše dětství?

Krásné, byla jsem milovaným jedináčkem starších rodičů, psychiatrů, kteří měli velmi přátelské, nekonfliktní manželství a absolutně otevřený přístup k životu, vzdělání i k výchově.

Čím jste chtěla být jako malá holka?

Baletkou. Milovala jsem Vlastimila Harapese. Toužila jsem být Bílou labutí. No, i tu Černou bych vlastně brala.

Jste spisovatelkou a zároveň také šéfredaktorkou časopisu, co vás baví víc?

To jsou dvě podobné a zároveň velmi rozdílné práce. Mám ráda obě. Nerada bych některou protěžovala. Knížky jsou vášeň. Časopis radost. Teď mi to vlastně dochází, časopis je manžel a psaní milenec.

Myslíte si, že šéf má být tvrdý ke svým podřízeným a nebo má jít mírnou cestou?

Neumím radit. Nemám cestu. Já sama nejsem šéf. Jsem kamarád a jen tak umím existovat v kolektivu.

Nedávno jste uvedla do světa nejen knihu Pohádkář, ale také její vydání na CD. Myslíte si, že lidé málo čtou?

Nene, myslím, že v Čechách má čtení tradici, lidé čtou hodně.

Plánujete zfilmování Pohádkáře? Kdo by film točil? Zůstaly by hlavní představitelky stejné jako na CD – Táňa Vilhelmová a Dana Morávková?

CD se mi moc líbí, obě herečky jsou na něm naprosto vynikající. Táňa – žena osudová, Dana – žena dokonalá. A film? To je těžká otázka. To přece autor plánovat nemůže, nejsem producent. A obsazení je vždy na režisérovi. Ale kdyby Pohádkář do kin jít měl, asi bych se nebránila.

Je těžké být pouze spisovatelkou? Dá se touto profesí uživit?

Je to jako každá jiná profese. Myslím, že když ji děláte poctivě, pak ano.

Kdysi jste se provdala za tehdejšího ministra Karla Březinu. Byla to láska, nebo vás k němu přitahovalo jeho postavení?

Nezlobte se, ale myslím, že to je velmi hloupá predikce. Vy byste se snad vdala kvůli postavení manžela? K čemu by vám to jako bylo? Myslím, že je snad jasné za těch pár mých vztahů, že s muži většinou koexistuji buď kvůli jejich hlavě, nebo kvůli jejich tělu. Rozhodně ne kvůli postavení, či penězům. Naprosto zásadně nepoužívám cizí kreditky.

Karel Březina je místopředsedou pražské ČSSD. Byla a je vám politika sociální demokracie blízká?

Ne, jsem pravicový volič.

Jak je to mezi vámi dnes?

Jsme kamarádi, jezdíme pravidelně na společné letní dovolené. Myslím, že jsme lepší přátelé, než jsme kdy byli partneři. Mám ráda obě jeho dcery, Karolínku, kterou má s Markétou Jedličkovou, to je zlatá holčička, a Míša, kterou má se svojí současnou partnerkou Jindřiškou, je naprosto roztomilé mimino, smíšek.

Vy máte dceru Bibianu. Je těžké propojit péči o ni s vaší náročnou profesí?

Mám dceru kamarádku, jsme navyklé dělat spoustu věcí společně. Naštěstí ji můj svět baví a druhé štěstí je, že mohu pracovat po nocích, když Bibi spí.

Když jsem svému známému řekla, že s vámi dělám rozhovor, tak mi povídá: "Nesvadbová? To je ta feministka, co ve svých knížkách píše, jak jsme my chlapi neschopní, pitomí a děláme všechno špatně..." Považujete se za feministku? Jaký je váš skutečný vztah k mužům? Jsou ve vašem životě důležití?

Jéje, a toho známého jste si vymyslela, nebo je opravdový? Jasně, že jsem feministka, jsem ráda, že moje dcera může studovat vysokou školu, volit, že třeba její generace žen bude příjmově stejně ohodnocena jako generace mužů, což dnes tak není. Vy snad nejste feministkou? Zamýšlíte se někdy, že v mnoha zemích je situace velice jiná, než ve střední Evropě, že bychom měli být za svět spoluzodpovědní? A i v malém se snažit upozorňovat na věci, které jsou nespravedlivé? Být feministkou přece ale neznamená nemít ráda muže. Naopak, jsem zrovna zamilovaná k zbláznění :-). A v knížkách? Tam snad nepíšu, že jsou muži neschopní, švandu si z nich dělám jen ve fejetonech. A když ten váš "známý" nesnese, aby si z něj někdo dělal legraci, pak asi bude mít nějaký maličký, malilinký trouble :-).

Rozumíte více ženám nebo mužům?

To se nedá paušalizovat. Často nerozumím ani sama sobě.

Máte vztah, který se vám daří tajit, znamená to, že na lásku věříte i nadále?

Já na lásku nikdy věřit nepřestala.

Plánujete další děti?

Ne.

Kdy býváte nejšťastnější?

S Bibi, když si čteme Čtyřlístek.

Co by vám udělalo opravdovou radost?

Kdyby už konečně začalo být teplo.