Bez táty to není ono

Vaškova máma se před lety rozvedla. Manžel nebyl nic moc, sem tam se napil, sem tam ji uhodil. Zatvrdila se a dodnes mu neodpustila. Vaška měl táta rád, ale když pocítil z jeho strany nechuť ke kontaktům, jejich vztah postupně ustrnul na bodu nula. A tak Vašek nikdy nebyl na rybách, nespal pod stanem, nedržel v ruce sekerku...

Je rozšířeným nešvarem mezi rozvedenými, a třeba i oprávněně rozhněvanými ženami, že ex-partnera před dětmi špiní, případně je proti němu štvou. Ulevují tak svým citům, ale dětem škodí. Degradují jejich mužský vzor. Berou jim kus dětství a ohrožují i navazování funkčních partnerských vztahů v budoucnu. Krach vztahu je osobním problémem matky a otce, děti by jím zatěžovány být neměly. Opravdu není v zájmu dítěte, aby vědělo, „jakej byl jejich povedenej tatínek hajzl a sviňák" (citát ze soudního spisu).

Mnohé osamělé matky si na své roli zakládají a nechtějí připustit, že by dětem mohl táta chybět. Divily by se, kdyby slyšely hovor svých synů s kamarády. Děti touží po „úžasném otci", který je jim vzorem a s nímž se mohou pyšnit: „Můj táta jezdí s tirákama po poušti, můj přeplave přehradu, můj umí to a tamhleto, můj umí všechno..." Takže i když se otec v rodině nevyskytuje, ve fantazii dítěte může být supermanem. Budiž, tak je to v pořádku. Horší je, když je zloduchem. V očích dítěte by měl táta zůstat pozitivním vzorem, na nějž mohou být hrdé. Děti totiž pravda o našem vztahu příliš nezajímá.

Ideálním otcem může být i otec zesnulý, kterého vdova vykresluje dětem v pozitivním světle. Matky a babičky udržují památku otce, vyprávějí dětem, jaký byl, když byl malý, dítě ví, jaké chování by se mu líbilo, a jaké ne. Ve skutečnosti sice žádného otce nemá, ale cítí se podporováno a doprovázeno jeho vnitřní představou. Takové děti se vyrovnávají s absencí otce lépe než ty, které otce mají, ale nejsou s ním v kontaktu.

Že se Vašek chová zženštile, není ten největší problém. Horší je, že neumí řešit problémy rovně, „po chlapsku". Není upřímný, začíná být vychytralý, je trochu srab a má nedůvěru k mužům, neboť jako posluchač ženského klábosení matky s přítelkyněmi se o nich dozvídá samé hrozné věci. Matka je přesvědčena, že se o Vaška stará dobře a zdánlivě jí skutečně nelze nic vytknout. Zapomněla však na jedinou věc - že bez táty to není ono.