Chlap učitel - ohrožený druh?

Naše třída prvňáčků měla štěstí i smůlu. Štěstí v tom, že jsme dostali pana učitele Nováčka. Smůlu v tom, že to byl poslední rok, kdy mohl učit. Psal se normalizační rok 1970 a pan učitel neschválil ruskou okupaci. Každý den začínal tím, že pan učitel vytáhl housle a zazpívali jsme si. Jeho speciální pedagogická pomůcka, kouzelná skříň, se dokázala rychle měnit z počitadla jablíček a hruštiček ve fotogalerii, výstavu i v loutkové divadlo. Stromy a kytičky jsme chodili poznávat do přírody. O tělocviku jsme se naučili tolik her, jako nikdy předtím. Pan učitel se převlékl do teplákové soupravy a samozřejmě hrál s námi. Byl nesmírně trpělivý a laskavý, přesto měl obrovskou autoritu. Vždyť učil i mnohé z našich rodičů. Když po předání vysvědčení naposledy vytáhl své housličky, abychom se rozloučili písničkou Ach synku synku, mísil se náš prvňáčkovský zpěv s brekem. I našemu panu učiteli se podivně třásl hlas…

Náš pan učitel byl hrdý pedagog a hrdý člověk. Začal učit ještě před válkou. Dnes se pozice kantorského stavu posunula zcela mimo žádoucí dimenze. Kantořina ztratila prestiž. A nejen u nás. Vždyť v sousedním Německu chybí 40 000 učitelů a hrdí Němci zoufale hledají učitele svých dětí dokonce až v Rumunsku a Bulharsku! Jakkoli zásadní roli hraje mizerné finanční ocenění, není jediným důvodem, proč se mladí lidé (a muži především) do kantořiny nehrnou. Vždyť za mizerné peníze donedávna pracovali (a leckde ještě pracují) i lékaři, a přesto to na zájmu o jejich studijní obor nebylo znát. Jde o prestiž této profese, a třeba také o jasná pravidla kariérního růstu. Pro rozhodování mužů je tato kombinace negativních faktorů fatální záležitostí. A nenamlouvejme si, že muži nemají zájem o výchovu dětí. Vždyť kolik je obětavých trenérů, vedoucích různých zájmových organizací, kolik je otců, kteří to s dětmi sakra umějí a výchova je jejich životní realizací!

Ředitel jednoho z pražských gymnázií Václav Klaus (ano, syn pana prezidenta) na svém blogu uvádí absurdní příklad: Představte si českého, vysokoškolsky vzdělaného muže s doktorátem z chemie, který dostal Nobelovu cenu, který dalším studiem získal prestižní manažerský titul MBA a dlouhá léta pracoval jako technický ředitel mezinárodního potravinářského koncernu. Kdyby se takovýto vzdělaný, zkušený a úspěšný člověk rozhodl, že se stane ředitelem malé české školičky, nemá šanci. Kdyby se rozhodl, že by chtěl na takovéto školičce vyučovat chemii, nemá šanci. Protože nemá pedagogické vzdělání u instituce akreditované u ministerstva školství. Není to legrační? Neodháníme si tímto rigidním požadavkem právě ty lidi, vzdělané a s cennou mimoškolskou praxí, které ve školství nejvíce potřebujeme?

To ve Skotsku mají větší odvahu. Projekt Men in Childcare se velmi úspěšně rozběhl. Jen v Edinburghu se počet pedagogů-mužů v rámci předškolní péče za posledních 8 let zdvacetinásobil. Už 1200 skotských mužů absolvovalo šestnáctitýdenní kurz a získalo licenci pro předškolní výchovu dětí. Zjistilo se, že muži o práci s malými dětmi stojí a předškolská zařízení stojí o muže. A neříkejte, že by našim mateřským školám muži neslušeli! Zatím jich máme v celé ČR v mateřinkách pouhých 27! Učitelek mateřských škol je 22 tisíc.

Snad se i u nás blýská na lepší časy. Liga otevřených mužů společně s ministerstvem školství v březnu uspořádali konferenci Muži do škol, která se vážně zabývala problémem genderové nevyváženosti a s využitím zahraničních zkušeností nastolila základní směry hledání, jak muže do školství přilákat. Bylo by hezké a hlavně užitečné, kdyby se alespoň našim vnoučatům nestávalo to, co mnoha z našich dětí. Že se totiž s prvním pedagogem-mužem setkají až na střední škole…

Začal nový školní rok. Kolik mužů-učitelů bude učit vaši ratolest? A jak vnímáte absenci mužů v našem školství? Napadá vás, jak je do základních či mateřských škol dostat? Napište nám svůj názor na info@prozeny.cz.