Článek
Taky chtěla být první úspěšnou a slavnou ženskou z rodiny. A zažít aspoň jednou Bouhonovu přednášku. A vyspat se s Depardieuem. Ale už na gymplu přestala řešit svět skrze kameru a zamilovala se do fotky. Do módní fotky. Takže logicky vyplnila přihlášku na Esmod. Studovat kresbu jí najednou přišlo praktičtější, než se zaobírat jakoukoli vědou. Měla panický strach, aby ji, podobně jako její matku, neudusily vlastní sny.
Poznala mnoho realistických a v kariéře nápomocných Francouzů. Od lektora fotoprodukce, který přednášel na škole, přes majitele restaurace, kam chodila na večeře, po vlastního zubaře. Nevědomky však po vzoru své matky hledala toho „divného“ muže.
V pozdním předjaří narazila na bohémského majitele kavárny v Latinské čtvrti, který před devíti lety natočil svůj první a i poslední celovečerní film. Samozřejmě neměl kavárnu u Petit Palais. Jak typické... Tolik jí připomínal otce. Od počátku věděla, že Frederic není žádná zaručená známost. A to nejen proto, že neměl ani frank navíc. A možná ani talent. Jenže, jak se tak stává nejen ve dvaceti, ale i prakticky skoro ve třiceti, hlava najednou přestala fungovat.
Vypadal jako Serge Gainsbourg. Zamlada. Spolužačkám z gymplu by se jistě nelíbil. Každá přece preferovala Jamese Bonda. Kteréhokoli.
Autor: Bára Nesvadbová
