Hlavní obsah

Deník samoživitelky: Začátek školy a mozek na plné obrátky

Foto: Sergey Ryzhov, Shutterstock.com

Ilustrační foto

Čeká nás kontrola v Praze, kontrolní odběry, už teď špatně spím, strach ze špatných výsledků mě provází vždy několik dní předem, snad to dobře dopadne. Ne snad, určitě to dobře dopadne.

Článek

Renáta je samoživitelka. Žije se dvěma syny, Vojtou (17) a Kubíčkem (7) v malém městě na severu Čech. Má ještě starší dva, Marko (28) je dospělý a Štěpán (18) žije u svého biologického otce nedaleko. Aby toho nebylo málo, nejmladší syn trpí hematologicko-onkologickým syndromem. A nedávno mu potvrdili ještě Aspergerův syndrom. Jak vypadá takový běžný týden matky samoživitelky? Renáta se s námi bude pravidelně dělit o svůj deníček.

A školní rok začal. Můj mozek se snaží jet na plné obrátky, jak vše zvládnout.

Vojta nastoupil do třetího ročníku na střední škole. K tomu chodí na brigádu, aby vydělal na náhradní díly na našeho starého veterána, kterému za chvíli bude rovných dvacet let. Potřebuje zimní obutí, vyměnit olej a čekají nás rozvody. Je mi Vojty líto, bude jezdit domů večer, pak musí vše na autě udělat sám, na servis finance opravdu nemám. Musím mu nakoupit pracovní oděvy a obuv na praxi, sešity do školy, zaplatit obědy. Kalkulačka v mozku pracuje, výsledek sčítání není moc přívětivý.

Kubíček nastoupil na poslední rok předškoláka do speciální MŠ Demosthenes v Ústí nad Labem. Poskytnou mu veškerou péči vzhledem k jeho nemoci, od logopedie, ergoterapie až po psychoterapie. Musíme denně vstávat v půl páté, rychle léky, injekce a 60 km dojíždění do školky, odpoledne zase zpět domů. Ani se mi nechce počítat finance, co vydám za dojíždění. Nedá se nic dělat, jídlo budeme nakupovat večer ve slevách, vařit bezmasá jídla, za málo peněz větší množství. Snad Kubíček neonemocní, výdej peněz za léky by nám zasáhl do rozpočtu. Pokusím se sehnat levnější ubytování v místě školky, vyjde to stejně, ale nemuseli bychom dojíždět. Kubíček by z cest nebyl unavený, nehrozilo by, že zůstaneme na cestě s porouchaným autem, od pondělí do pátku, na víkend domů, obstarat Vojtu. Musím večer stihnout prohlédnout nabídky na bazaru oblečení na internetu, Vojta potřebuje boty, zimní bundu, zase vyrostl. Na malé děti se dá koupit za málo peněz, ale Vojta má už dospělou velikost, tak snad se zadaří a najdu. Kubíček potřebuje zimní boty, tepláky, kvůli poruše růstu neroste tak rychle, ale letos o velikost poskočil. Bože, nevíš, kde sehnat oslíčka otřes se, aspoň na září? Já bych se o něj hezky starala, aby byl spokojený a otřásal se.

Čeká nás kontrola v Praze, kontrolní odběry, už teď špatně spím, strach ze špatných výsledků mě provází vždy několik dní předem, snad to dobře dopadne. Ne snad, určitě to dobře dopadne. Vypouštím z hlavy starosti příštích dnů, jdu s Kubíčkem do lesa, začaly konečně růst houby, tak snad se zadaří a budeme mít houbové hody zdarma. Houbové řízky, bramboračka, něco nasušit, na konci měsíce se nám budou hodit. Ještě, že jsem letos udělala dost marmelád a medu. Tak honem, ať jsme tam, v lese si vyčistím hlavu, to ticho, žádná auta, žádní lidé, jen šumění listí, ptáci, je to balzám na duši.

Foto: archiv Renáty

60 kilometrů tam a zpátky, to je rutina posledních dnů

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek