Dům, kde není jediný práh

Původně žil v panelovém bytě. Když se do něj vrátil na vozíku, zjistil, že se téměř nedostane domů, nezajede do koupelny, nepostará se sám o sebe. Rekonstrukce nebyla možná, jako jediné řešení se nabízelo nechat si postavit dům podle vlastních představ a potřeb. Tak také znělo zadání pro projektanty. Základním pomocníkem při stavbě se stala nejen vyhláška, která určuje pravidla bezbariérových staveb, ale majitel také trávil hodiny u internetu, nad knihami a hodně mu dala osobní zkušenost z rehabilitačního centra.

Zatímco jiní se koukají při výběru parcely na okolí či výhled, zde se vybíralo podle jiných parametrů: maximální roviny pozemku. Díky tomu se vchod, přesněji řečeno vjezd pro vozíček, obešel bez jakéhokoli schodu. Dokonce ani práh u vchodových dveří nenajdete, nahradil ho speciální magnetický.

Předsíň upoutá svou velikostí. V mnohých bytech mají tak velký obývák. A také umyvadlo za dveřmi není obvyklé ani v rodinných domech. Zde slouží k mytí kol vozíku. Musí být proto osazené tak, aby mělo podjezdnou výšku 70 centimetrů, a majitel také zvolil hranatý tvar, neboť se mu pod něj lépe zajede, než pod to oblé.

V předsíni najdete také dvoje dveře – vstupní a do garáže, která je takto propojená přímo s bytem. Jediné jsou klasické, pak už navazují jen posuvné, šířka je minimálně 80 centimetrů, aby se tudy projelo vozíkem. Majitel se s nimi setkal v rehabilitačním centru, kde trávil po nehodě určitý čas, a byla to jedna z věcí, na které trval, že je chce i doma. „Pro vozíčkáře je otevírání a zavírání otočných dveří noční můrou. Ještě snesitelné je to s využitím madla, ale i tak je potřeba potáhnout, couvnout a zase potáhnout. Dveře posuvné zmizí ve zdi a nikde nepřekáží,“ říká majitel bezbariérového domu.

Zatímco jedni se při zařizování bytu či domu drží minimalismu, protože je to trendy, zde jde o nutnost. Více zařízení by představovalo, jak říká sám mladý muž, překážkovou dráhu, která by mu život značně ztížila.

Obývací pokoj lze velkými posuvnými dveřmi oddělit nebo propojit s kuchyní. „Když pozveme návštěvu, je příjemné mít obývací pokoj a kuchyň jako jeden celek. Je to i pohodlné pro přenášení věcí. Naopak jindy můžeme oddělit ruch v kuchyni od odpočinkového posezení,“ dodává obyvatel bezbariérového domu. Stěnu mezi obývacím pokojem a kuchyní zdobí obklad imitující přírodní kámen. Místo klasické dřevěné zárubně, která by zde byla moc výrazná, architekti vybrali speciální obložky, kterými docílili méně nápadnějšího přechodu.

Obývací pokoj je zařízen nízkými skříňkami, které nabízejí nezbytný úložný prostor. Ten najdete i uvnitř stolku na kolečkách. Při výběru sedačky rodina majitele řešila, zda nechat vyrobit na míru vyšší pohovku, která by lépe vyhovovala sedací výškou 55 centimetrů vozíčkáři při přesedání. Pak usoudili, že by byla nepohodlná pro ostatní, a proto vybírali ze standardní nabídky tu nejvyšší.

V kuchyni, vyráběli ji truhláři zcela na míru, se bojovalo nejen o každý centimetr místa a o „vychytávky“ zjednodušující život handicapovaným lidem, ale i o barvy. Manželka rozhodně nechtěla bílou, preferovala barevnost. Proto je v domě nakonec kuchyň – bílá! Vzhledem k tomu, že spodní skříňky použít nešlo, pod pracovní plochu je třeba zajet vozíkem, nakonec se sem muselo vtěsnat více nábytku a v bílé barvě prostor vypadal nejméně přeplněně.

Chybějící úložné prostory si majitelé museli vynahradit středovým pultem. Poličky ve výšce ideální pro manipulaci z vozíčku se uzavírají žaluziemi, s nimiž se snadno zachází. V případě zásuvek mají úchytky přesahy, které velice ulehčují jejich otevírání při zhoršené hybnosti končetin. Výběr spotřebičů se musel také podřídit svému majiteli. Výhodou amerického typu ledničky v kombinaci s mrazákem je otevírání pomocí madla a dostatek prostoru ve výškově středové části, která je z vozíčku nejdostupnější. Madlo nechybí ani u mikrovlnné trouby.

Za obývacím pokojem se nachází dlouhá chodba široká 1,5 metru tak, aby při projíždění prošel vedle vozíčkáře ještě další člen rodiny. Z ní se vstupuje na samostatnou toaletu, do koupelny ložnice a zatím prázdných pokojů, které budou v budoucnu sloužit jako dětské.

Obvykle nejmenší místnost v domě, toaleta, zde zase tak malá není. Toaleta ve výšce 50 centimetrů od podlahy musí být přístupná nejen zcela z boku, ale i ze šikmějšího úhlu. Proto je třeba myslet na odstup od umyvadla.

Oproti jemnému barevnému ladění toalety je daleko pestřejší koupelna. Majitelé sem zvolili kombinaci žluté a zelené s tím, že je ráno nastartuje optimisticky do života. Samozřejmostí je sprchový kout bez vaničky doplněný polohovatelnou a měkkou sedačkou. Kvůli správnému odtoku vody bylo třeba vyspárovat podlahu do odtokového kanálku. Zvolen byl nepatrný sklon dva centimetry na metr, protože vyšší by zhoršil stabilitu vozíčku. Nechybějí ani pomocná madla.

Zajímavým prvkem je kuchyňská baterie u umyvadla. Zhoršená hybnost paží nedovolí majiteli nabrat si vodu do dlaní a opláchnout si obličej. Vyšší kuchyňská baterie nabízí prostor jak pro to, naklonit sem obličej, tak třeba pro mytí vlasů, které je u umyvadla také mnohem praktičtější než ve sprše.

Při výběru podlahy rodina vyloučila laminát i masivní dřevo a zvolila linoleum nejvyšší tvrdosti, které zvládne zátěž veřejných budov, a tak odolá i vozíčku. Další detail, kterého si zřejmě návštěva brzo všimne, je nízká výška oken. Parapety jsou jen šedesát centimetrů nad podlahou, takže z oken je vidět i tehdy, když sedíte. A to je pro ty, co jenom sedí, velmi důležité. Od toho se odvíjí také umístění radiátorů. Ty jsou zde nezbytné, neboť podlahové topení nedělá lidem no vozíčku většinou dobře. Proto přišlo jen do koupelen a kolem bazénu, kde je naopak žádoucí, aby zde byla teplá podlaha a rychle uschla nacákaná voda.

Výška vypínačů je 80 centimetrů od podlahy a zásuvky v 45 centimetrech jsou uzpůsobené na míru. „Vyrůstal jsem jako panelákové dítě, kde bylo obojí naopak, tedy vypínače příliš vysoko a elektrické zásuvky zase příliš nízko. To je pro vozíčkáře zoufalé. Tady jsem to otočil tak, aby mi vše vyhovovalo,“ říká mladý muž.

Součástí domu je interiérový bazén. Nejde o rozmařilost, ale nutnou věc pro rehabilitaci. Využívat veřejné bazény vozíčkář nemůže, protože voda v něm je pro něj studená a nastydl by. Zde je vše přizpůsobeno jeho potřebám, kromě teplé vody hladinu lemuje zídka, která je tu jako bezpečnostní prvek při vstupu do bazénu z vozíčku. Důležitým vybavením je dálkově ovládaná hrazda. S ní už pak stačí pomoc manželky a přesun do bazénu je zvládnutý. Bazén navazuje na kuchyň, proto bylo třeba zvolit nejen speciální bezchlorové čištění vody, aby se zápach nenesl po celém domě, ale i dveře, které ho zastaví a hlavně odolají vyšší vlhkosti v této části.

Postavit bezbariérový dům donutí člověka vždy nějaká nešťastná událost, kterou si nikdo nepřeje zažít. Inspirovat v něm se však můžete i vy. Co se vám líbí nejvíce? Napište mi to do diskuse.