Hlavní obsah

Editorial: Jídlo na objednávku? Ano, prosím!

Foto: Greta Blumajerová

Milujete croissanty? Pak rozhodně zbystřete!Foto: Greta Blumajerová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jak jste asi díky našemu seriálu Souboj receptů postřehli, vařit docela umím. Sice nejsem intuitivní kuchařka, co by otevřela lednici a z jejího obsahu vykouzlila originální delikatesu, ale s pomocí receptů dokážu příjemně překvapit.

Článek

Co ovšem neumím, je pečení. Kromě dvou výjimek – bábovky a štrúdlu – jsem myslím v životě neupekla nic. Vlastně jednou perník. Z hotové směsi z obchodu. Moc se nevyvedl, většina skončila v koši. Protože na moučníky moc nejsem, nikdy mi to nevadilo. Pak jsem začala pracovat v ProŽenách a hned v úvodu plácla dnes už slavnou větu, že „sladké nejím“. Následně se Michal párkrát promítl v kuchyni, a já zjistila, že sladké jím celkem bez problémů :-).

Dnes u nás vaří a pečou Michal s Káťou, a já si našla docela snesitelnou cestu, jak mezi těmi skvosty, co produkují, protančit – občas si kousek něčeho dám, ale většinou vůni z kuchyně ignoruju a vyčkávám, až kolegové všechno „vyluxují". Čas od času mi něco chutná tak, že si vytisknu recept – a schovám si ho do už poměrně napěchované složky s recepty. A úplně výjimečně mě něco nakopne k tomu, že si řeknu: Tentokrát už do toho teda fakt půjdu!

Třeba croissanty. Tuhle francouzskou lahůdku milují všichni, kdo ji kdy ochutnali, jasná věc. A tak jsem přistoupila k akci – zadala jsem téma Michalovi! A ten se měsíce snažil, testoval recepty, postupy, mouky a co já vím co všechno, až stvořil opravdu fantastické croissanty (recept na ně najdete zde)!

Pekl je chudák v 35stupňovém vedru, recept sepisoval dva dny, speciálně pro experty mého typu dal do článku i časovou osu výroby a já si s radostí sedla k jeho textu. Do půlky článku jsem se krásně chytala a těšila se, jak se tenhle recept v pohodě naučím. Pak ovšem přišla kritická fáze – v receptu se začalo různě válet těsto, dávat do lednice, pak zase válet, pak se dávalo do mrazáku, pak se opět nějak překládalo, válelo, dávalo znovu do mrazáku, pak kynulo, dávalo se do lednice…

Zkrátím to – není absolutně žádná šance, že bych se v životě naučila péct croissanty. Takže mi nezbyde nic jiného než občas před Michalem pronést, že dělá opravdu ty nejlepší croissanty na světě, a doufat, že jeho ego poskočí, on doma nějaké napeče a ráno je přinese do redakce (což občas dělá!). Nicméně vám ostatním, kteří jste v tomto směru zdatnější než já, tenhle článek, se kterým si dal Michal opravdu enormní množství práce, vřele doporučuju. Protože lepší croissanty jste v životě nejedli!

Přeji vám příjemný týden!

Načítám