Hlavní obsah

Rychlokurz fotbalu pro ženy

Foto: Thinkstock

Nechte nás fandit, vyplatí se vám to

Jakkoli se my, chlapi, tváříme, že fotbal je jen pro nás, vždy v něm rádi uvítáme ženu. I tu svoji. Udělejte nám radost a pojďte s námi. Nebo nás aspoň podpořte u televize! Budeme za to hodní. Chce to ale know-how! Jinak může mít vaše účast i opačný účinek! Proto vám nabízím malý fotbalový rychlokurz.

Článek

Kteří jsou naši?

Tu otázku nemají muži rádi. Doporučuji předem nějak zjistit, v jakých dresech hraje ten správný tým. Pokud už otázku položíte, pak před začátkem zápasu, nikoli před jeho koncem! Radovat se, byť z neznalosti a v dobré vůli, z gólu soupeře, to je trestuhodný omyl, který se neodpouští. A ještě pozor! Otázka „kteří jsou naši“ je zcela zapovězena v těchto dnech, kdy probíhá mistrovství světa. Tam naši nejsou vůbec žádní! Čeští reprezentanti se neprobojovali kvalifikací, a tedy se za trest v tomto období válejí se svými přítelkyněmi a manželkami po nejrůznějších plážích světa. To však není důvodem k tomu, aby se váš milovaný nedíval na tři zápasy mistrovství světa denně. Správný muž si svého favorita vždycky najde!

Co mají hráči na sobě?

Výstroj fotbalisty je jednoduchá. Dres, trenky, štulpny a kopačky. Kopačky od vás občas dostáváme, tedy základní znalost předpokládám. A štulpny jsou takové nedodělané podkolenky (chybí jim spodek), do kterých se vkládá chránič holeně, který ji ovšem moc nechrání. Na to hráči často upozorňují tím, že se za holeň chytají, křičí, a přitom se válejí po zemi. Někdy se ale válejí i proto, že je to opravdu bolí. Kopačky mají na podrážce kratší či delší kolíky (špunty), které zanechávají na nohách soupeře i velmi ošklivé šrámy. Brankáři mají navíc jen rukavice. Tankistickou přílbu nosí pouze jeden brankář – Petr Čech, protože si podruhé nechce nechat prorazit lebku kolenem protihráče.

Hřiště a jeho „vápna“

Vápna jsou dvě, malé a velké. To malé je menší obdélník před brankou, kde je hájen brankář, velké vápno určuje prostor, ve kterém může brankář chytat rukama a bránící hráči si musí dávat pozor, aby nefaulovali či nezahráli rukou. Rukama smí hrát jenom brankář a jen ve velkém vápně. Přestupek je ve velkém vápně trestán penaltou (desítka, pokutový kop, pentle), při které kope vybraný útočník jen na samotinkého brankáře. Kdybych to chtěl zkomplikovat, napsal bych, že desítka se kope z jedenácti metrů, ale ponechme tyto detaily ve sféře podobných záhad, jako že i ta slavná Velká říjnová revoluce byla v listopadu.

Foto: Thinkstock

Ženy jsou někdy zapálenějšími fanynkami

Jaké mají hráči úkoly?

Brankář či gólman hájí branku. Před brankářem hrají čtyři obránci (beci). Dva krajní, levý a pravý, a dva středoví, kterým se také říká stopeři. To bývají velcí, urostlí kluci, protože často svádějí hlavičkové souboje. Před nimi hrají šikovní běhaví záložníci (spojky), kteří se nejvíc nalítají. Jako třeba ten Rosický, který má tu rosničku z televize. Ta se ovšem taky dost nalítá, protože televizi má v Praze a Rosického v Anglii. Zkrátka záložníci musí mít dvoje plíce, neb musí útočit i bránit. Pokud hrají útočníci v klasickém rozestavení, jsou tři – levé a pravé křídlo a střední útočník (centrforward, hrot). V moderním fotbale se ale všechny řady prolínají, tedy slyšíte-li, že si na míč naběhlo falešné křídlo, není to žádný morální odsudek hráče, ale že se do útoku pustil krajní obránce.

V čem budete bodovat

A nyní dávejte opravdový pozor. Chcete-li, aby vás bral muž na fotbale vážně, musíte se naučit používat řadu hodnotících výrazů. Pro výkon rozhodčího jsou základními výrazy „pískej něco, ty debile“, „co to pískáš, ty debile“, popřípadě „kolik ti dali?“. Na válejícího se soupeře se volá „vstávej, vole“ nebo „nefilmuj“. Fauluje-li soupeř, píská se na prsty a křičí na rozhodčího „dej mu žlutou“ nebo „vyhoď ho“. Sudí může pak vytažením žluté karty hráče napomenout, nebo jej červenou kartou poslat ze hřiště. Když tak neučiní, lze jej zhodnotit „jsi slepej“ či poradit „kup si brejle“, popřípadě si zaskandovat „rozhodčí se zbláznil, hoďte na něj síť“.

Pokud se podaří poslat míč soupeři mezi nohama, je nutné tuto soupeřovu potupu ocenit obdivným výkřikem „to byly ale jesle (housle)!“ Podaří-li se totéž soupeři, je třeba to přehlédnout bez poznámek. Naběhne-li si soupeř do našeho hráče tak, že si vyrazí dech, naštípne žebro a zůstane ležet, obdivně konstatujete „to bylo pěkný tělo“. Pokud se něco takového stane našemu hráči či pokud soupeř evidentně zlobí, popřípadě je nad síly našich obránců, nic nepokazíte radou „nalož mu“, „sejmi ho“ nebo „uspi ho“.

Muž v ofsajdu

Dobře vím, že jsem vám dlužen ještě ten prokletý ofsajd. Musí to být přece něco zcela zásadního, když se o tom dokáží fotbaloví fandové tak často a dlouho přít. Zda to ofsajd byl, nebo nebyl. Ať vám to popíšu jakkoli, už budu dlouhej a editorka mi ofsajd stejně z článku vyhodí. Už jen proto, že je to ženská. Tak se na ofsajd zeptejte toho svého. On vám to jistě velmi rád vysvětlí a předvede.

Fandíte s tím svým, nebo si saháte na čelo? Nechcete to alespoň zkusit? A napište mi, jak to dopadlo! Na info@prozeny.cz!

ynezorPumanzeSaNyknalC