Jak si udržet chlapa?

Můj rozvedený kamarád Mirek po několikaletém hledání našel, co hledal. Konečně to nebyla žena, která z něho chtěla jen tahat peníze (a ne že by je neměl), která potřebovala opravit střechu (je šikovný) či se pochlubit ve společnosti (je pohledný a má titul před i za jménem). Daniela byla chytrá (měla titul před jménem), hezká a štíhlounká (líbí se mu jako mně viz „Náš chlap": Chci štíhlou ženu! taková ta skladná tintítka), hodná (semetriky si užil dost) a dokonce uměla výborně vařit (to se jeho bývalá žena nikdy nenaučila). Když mne s ní seznámil, přišlo mi to jako dar z nebes. Ano, jak jsem Mirka od mládí znal, tato žena byla skutečným ztělesněním jeho představ. A popravdě i mých představ. Naštěstí dobří kamarádi si nezávidí, ale přejí.

Na pivo jsem ho zval několikrát, přišel snad až na pátý pokus. Očekával jsem nadšení čerstvě rozkvetlého a zamilovaného přítele, pikantní postelové zážitky, a byl jsem připraven vše kamarádsky vyslechnout a sdílet. Mirek byl však bledý, posmutnělý a bez jiskry, snad ještě víc než po rozvodu. „Tak už jsem zase sám, a zaplaťbůh za to,“ řekl mi zcela nepochopitelnou větu. Až po druhém pivu se rozpovídal.

„Hned první den mě představila dětem, druhý den mě představila matce. Desetkrát denně mi volala do práce. Jen tak, aby mě slyšela. A proč jí taky nezavolám! Třetí den naplánovala společnou dovolenou. Začala mi kupovat košile. Po týdnu mi předložila několik návrhů na výměnu našich bytů za jeden. Když jsem jí řekl, že v létě jedu s fotbalisty na soustředění, začala mi to rozmlouvat. Že se těšila, že budeme celou dovolenou jenom spolu. Že mě miluje. A pořád a pořád že mě miluje. A jestli já ji taky miluju!“

„Ale vždyť je to hezký, ne? Cožpak jsi po něčem takovém netoužil?“ snažil jsem se oponovat, ale začínal jsem pomalu chápat.

„Jo, toužil, ale ne v takové intenzitě! Vždyť já jsem si připadal jako padouch, i když jsem šel na trénink! Kdy se vrátím? A jestli tam musím! Za ten měsíc jsem nedočetl ani knížku!“

Daniela po Mirkovu poměrně zbabělém útěku volala už nikoli desetkrát, ale dvacetkrát denně. Marně se snažil jí vysvětlit, že i když mu jako žena vyhovuje, potřebuje být chvíli sám. Byl obviněn z nelásky a sobectví. A pak přestal brát telefon a odpovídat na esemesky. Můj kamarád se tak s úlevou zbavil něčeho, po čem toužil. Hodné, chytré, hezké a štíhlé ženy, ženy milující, dokonce vybavené nadhodnotou gurmánských dovedností…

Ten příběh není vymyšlený. Sám jsem kdysi něco na ten způsob taky zažil. A skoro se mi příčí vyslovit to, co říci bude od chlapa znít až masochisticky. Ale udělat to musím. Je to totiž v oboustranném zájmu: Chcete-li si nás, čerstvě ulovené chlapy, udržet, nepadejte nám k nohám. Nechtějte nás mít hned doma, nevolejte nám, nevyznávejte nám hned lásku, nestarejte se o nás, nekupujte nám košile, nijak extra nevyvařujte a nelezte s námi do postele hned první večer. Neřiďte nás, nezavírejte nás do klece! Dejte nám čas k tomu, abychom se do vás zamilovali, poslechněte rady moudrých knih a magazínů pro ženy o tom, abyste byly sebevědomé, nezávislé, tak trochu tajemné, abyste nebyly k dispozici, kdykoli si pískneme. Bohužel jen tak nás donutíte k tomu, abychom vás měli plné hlavy, abychom se do vás zbláznili a abychom se pak urputně snažili dostat do klece… my vás!

Nesouhlasíte, že překotná vyznání a srdce na dlani je nejlepší způsob, jak o čerstvě uloveného chlapa přijít? Nebo uznáváte, že trocha taktiky neuškodí. A jak na nás? To mě zajímá! Napište mi o tom na info@prozeny.cz!