Článek
Když například Brad Pitt s Angelinou Jolie nebo jiné celebrity jedou na natáčení, berou si s sebou děti, pronajmou si dům, chůvu… Kdo z nás si to může dovolit?
Na tento úvod našeho rozhovoru dětská psycholožka Martina Fenclová opáčila: „A proč si myslíte, že nutně musí být pro děti lepší se s rodiči takhle harcovat po světě. Minimálně pro některé je častá změna prostředí stresující a lépe by jim bylo doma. Samozřejmě s vědomím jistoty, že se rodiče vrátí a budou část svého volna věnovat bezvýhradně jim.“
"Dospělí by měli umět vycítit nebo po zkušenostech vypozorovat, zda dítě více trpí jejich dočasnou nepřítomností nebo vytržením ze svého prostředí,“ tvrdí psycholožka.
Noční směny – pohroma!
Naše čtenářka Romana musela z finančních důvodů skončit mateřskou, když byly Terezce necelé tři roky. Přistoupila na noční práci hotelové recepční, protože její maminka přes den pracovala, takže její „hlídací možnosti“ byly omezené. "Myslela jsem si, že si po směně na chvíli zdřímnu a až babička odejde, budu mít na Terezku celý den. Ale nakonec to byl pro všechny horor. Nebyla jsem u toho, když bbaička večer malou ukládala a četla jí pohádky, ráno, když vstávaly, jsem ještě spala. A přes den jsem byla pořád unavená,“ popisuje své nedávné zkušenosti Romana.
„Pro děti a jejich vztah s rodiči jsou důležité společné rituály, na které se děti těší a zároveň jim dávají pocit bezpečí. Například ukládání k spánku k nim často patří, ale není to podmínkou. Je možné si vypracovat nějaké jiné, které v podstatě symbolizují vzájemnou blízkost a sounáležitost,“ komentuje obdobné situace psycholožka Fenclová.
Snažte se mít s dítětem společné aktivityFoto: shutterstock.com
Mou nepřítomností děti nikdy netrpěly
Odlišnou zkušenost nám vylíčila Karolína. Nechtěla se vzdát prestižního místa v zahraniční firmě s vírou, že zvládne i domácnost. Hned po porodu se na částečný úvazek vrátila do práce a záhy začala čím dál častěji vyjíždět i do zahraničí. Roli chůvy zastávala a dodnes zastává dcera Karolíniny kamarádky, která má relativně volné studium a malého Kryštofa si nadmíru oblíbila.
„Zpočátku dělal nejvíc potíže můj manžel, který by mě raději viděl jako klasickou hospodyňku. Ale nakonec i on pochopil, že nejsem ten typ, který by vydržel být doma 24 hodin a měl trpělivost se stále naplno věnovat malému. Jakmile jsem byla doma více než pár dnů ,v kuse', tak jsem začala být nervózní, netrpělivá, nesoustředěná. Takhle se domů těším a hrát si s Kryštofem je pro mě zábava, relaxace, užíváme si to. A nic nenasvědčuje tomu, že by on nějak strádal,“ líčí Karolína.
Co je pro dítě nejdůležitější
Psycholožka Fenclová tvrdí, že šťastné a vyrovnané dítě může vyrůstat v rozmanitých, i dosti netradičních rodinných modelech. „Nelze je však praktikovat paušálně. Některé děti jsou na své nejbližší velmi fixované a časté odloučení i jakákoli ,náhradní' péče v nich může podporovat neurotické rysy i jiné projevy, které se odrážejí na jejich psychickém vývoji,“ varuje. Jinak je důležité, aby rodiče, kteří netráví dost času doma, se pak o to intenzivněji dětem věnovali, vypěstovali si společné hry a záliby.
Jestliže máte s tímto tématem vlastní zkušenosti nebo jakýkoli názor, jak obdobné situace řešit, napiště nám na info@prozeny.cz.
