Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Děti odešly a manžel se chová jako blb

Foto: New Africa, Shutterstock.com

Děti odešly na vysokou školu a domov je prázdný. Jaroslava (54) má koníčky a kamarády, takže prázdný dům zvládla dobře. Její manžel ale ne: nejenže naprosto změnil životní styl, ale navíc začal manželku kritizovat za věci, které mu až dosud nevadily. Co na to Josef Hausmann?

Článek

Jaroslava (54) si neví rady s manželem, a proto napsala na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz tento dopis:

Pane Hausmanne, prosím, můžete mi poradit? S manželem jsme spolu 28 let, mně je 54, jemu 57. Děti máme již odrostlé, obě studují vysokou školu a domů jezdí občas na víkendy. Přiznám, že to předloni bylo hodně jiné po jejich odchodu, tedy aspoň pro mě – měla jsem najednou víc času, a protože jsem nikdy nebyla bez koníčků a kamarádek, tak jsem myslím tuhle životní fázi zvládla. Můj muž nikdy neměl moc přátel, vždy se držel víc doma než já, ale vypadal spokojeně, tak jsme si každý žili to svoje. Na druhou stranu, společný čas jsme vždy měli, jezdili jsme na výlety, s dětmi jsme byli oba moc rádi. Asi před rokem se můj muž hodně změnil. Ze dne na den začal cvičit jógu, přestal jíst maso, od té doby se nedotkl alkoholu, koupil si hodinky, které mu měří kroky, každý den chodí svoje túry... Je tím úplně posedlý. Někdo by řekl neuvěřitelné, skvělé, ale já to tak nemám. On totiž spolu s tím začal kritizovat vše, co dělám já: jak a co vařím, jak můžu jíst maso, jak můžu chodit po kamarádkách a pít víno, přestal se mnou spát. Mám od té doby najednou pocit, že je to úplně jiný člověk, než jakého jsem znala. Vše, co dělám, je špatně, nic není dobré a hezké, kritizuje i to, jak vypadám, přitom nikdy s mojí postavou neměl problém, naopak. Já také chodím cvičit, nejsem žádný cvalík, starám se o sebe... Svého muže mám moc ráda, ale už mi došly argumenty, jak mu ukázat, že každý můžeme mít „to svoje“ a přitom být někdy spolu, což teď není vůbec. Poradíte mi, prosím, jak mu to vysvětlit? Děkuji moc. Jaroslava

Vážená paní Jaroslavo,

ptáte se, jak se může člověk takto ze dne na den změnit, aniž by pro to existoval nějaký zřejmý důvod. Nějaký důvod je ale vždycky. Většinou se takto (bezdůvodně) změní ženy – mají odrozeno, tak na co sex, z milenky je babička k vnoučatům, z vilné komtesy řádová sestra v klášteře… Vyvěštit důvod změny chování vašeho muže z pár uvedených řádků je těžké. Budu se snažit vařit z daných faktů.

Kdyby váš muž měl před vakuem, které u vás nastalo odchodem dětí na kolej, nějaké koníčky, příkladně sport, které evidentně nemá, když nemá kamarády, nalezl by náplň života v jejich intenzivnějším pěstování (jako vy) a v podstatě by se u něj nic nezměnilo. On ale koníčky ani přátele neměl a teď je zaskočen. Vy jste naskočila na vlak, na kterém jste pořád jednou nohou stála, on nic a najednou to chtěl dohnat. Člověk, který narychlo začne shánět nějaký nový smysl života, se stane snadnou obětí našeptavačů a verbířů nejrůznějších církví, sekt, zdravotních „osvětářů“ a propagátorů „těch jedině správných“ životních stylů. To se mu zřejmě přihodilo. Někdo mu nakukal, jak musí z gruntu změnit svůj postoj k životu. A tak to udělal, včetně hesla „sek’ jsem sexem“. Vyzrálá osobnost by se takhle zmanipulovat nedala.

Co s tím? Vy k němu žádnou sounáležitost pociťovat nemusíte – je to totiž úplně někdo jiný než ten, koho jste si vzala. S případným odchodem byste si tedy nemusela dělat morální výčitky. Ovšem mít vedle sebe tohohle asketického blba, nebo nic – jaký v tom je rozdíl? Naděje na to, že se změní, jednoho dne zbaští tatarák a vrhne se vám pod sukni, je malá.

Druhá možnost je využít jeho manipulovatelnosti a přemanipulovat si ho zpátky. Jestliže je ale imunní vůči sexu i vůči svíčkové, moc pák po ruce nemáte. Suma sumárum – hledat milence. Ne každá žena ale dovede skloubit emancipační svobodu s genetickými příkazy. Sama přiznáváte, že ho máte ráda…

ynezorPumanzeSaNyknalC