Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Otec se rozvádí a já ho lituju. Co s tím?

Foto: OlgaLucky, Shutterstock.com

Helenin starší otec se oženil s o 30 let mladší ženou. Mají spolu dvě malé děti a teď se rozvádějí. Helena měla od začátku o jejich vztahu pochybnosti a neví, jak má reagovat. Otce je jí líto, na druhou stranu se to však dalo čekat. Co jí poradil Josef Hausmann?

Článek

Naše čtenářka Helena si neví rady se svým otcem, a proto na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz napsala tento dopis:

Dobrý den, pane Hausmanne, ráda bych se vás zeptala, jak mám reagovat na svého otce, který se právě teď rozvádí s o dost mladší manželkou. Jemu je 65 let, jí 35. Mají spolu dvě děti (8 a 4 roky). Je mi ho líto, ale na druhou stranu jsem měla od začátku jejich vztahu pochybnosti. Věkový rozdíl je fakt velký, i průběh jejich manželství tomu z mého pohledu odpovídal. Často si nerozuměli, každý měl jiný názor na mnoho věcí, včetně výchovy. A já teď nevím, jak na něho mám reagovat. Líto mi to je, ale také se mi tam vkrádá „já ti to říkala“ (protože to je pravda, vyslovila jsem své pochyby již dost dlouho před svatbou, táta mě uklidňoval, že si rozumějí). Jak byste tuto situaci vnímal vy, co byste mi poradil? Děkuju moc. Helena

Vážená Heleno,

na svého otce nemáte reagovat nijak. Nevím, jak jste přišla na to, že byste reagovat měla. Ženské by furt něco řešily… Vy máte dávno svůj život a on svůj. Vám (kromě soucitu) není nic do toho, co si nadrobil, jemu už dlouho není nic do událostí života vašeho. Jeho příběh můžete sledovat – byť s maximální účastí – jen jako divák na divadle. Je to příběh úspěšného podnikatele, který v konkurenci prorazil díky testosteronovému soutěživému náboji. Doprovodnou vlastností tohoto náboje je však i zvýšený zájem o ženy, umocněný preferencí žen k ekonomicky úspěšným mužům, a nakonec i (nesebekritické) zakládání rodin v pozdním věku jako důkaz maskulinity daného jedince. To vše strhává nositele tohoto náboje do situací, kam by se běžný živáček nedostal. Kdyby chtěl někdo namítnout, že je lepší testosteronový náboj radši nemít, měl by si uvědomit dvě věci: Zaprvé nikdo nemůže za to, jaké geny zdědil, a zadruhé je tu ono kunderovské „Ti první své životy prožívají, ti druzí jsou takříkajíc žiti“. Být žit je pochopitelně jednodušší…

Samozřejmě, že když si otec k vám zajde pro útěchu, tak mu ji poskytnete a zdůrazníte, že má ještě na světě jinou rodinu, která to s ním myslí dobře. Vězte ale, že to ho teď moc neuklidní. Jeho rána je příliš čerstvá a navíc má tolik starostí s porozvodovým vyrovnáním a úpravou vztahu k dětem, že na nějaké popovídání si o nespravedlnosti osudu a co býval měl či neměl dělat, stejně nebude mít myšlenky.

Pro hlubší analýzu postrádám ve vašem podání, jak vycházíte vy s jeho manželkou a polorodými sourozenci… Ona mladá žena by se do stárnoucího pána jistě nezahleděla, kdyby neměl ty prachy. Určitě tedy mezi vámi dcerami padlo i slovo „zlatokopka“. Ostatně část zlatého pokladu (z vašeho dědictví) si už vykopala – řečeno tedy slušně. Moc ji ale neodsuzujte – i ona je bezděčně poslušna tisíciletých genů výhodných k přežití…

Jednoduchou aritmetikou spočítáme, že když otcova rozvádějící se choť s ním slehla, bylo jí 26 let a jemu 56. No, který chlap by to nebral – bez ohledu na to, jestli vy jste o tom měla pochyby, nebo ne. V  tomto směru můžete být klidná, i kdybyste mu pochybnosti sdělila, stejně by na vás nedal.   

ynezorPumanzeSaNyknalC