Článek
Pavla, 38 let, napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Dobrý den pane Hausmanne, potřebuji od vás poradit ohledně mého manžela a našeho manželství. Před pár dny jsem zjistila, že je mi manžel nevěrný. Vrátila jsem se domů dříve než obvykle a slyšela jsem jasné zvuky z naší ložnice. Nejdřív jsem tomu nechtěla věřit a tak jsem utekla, ale počkala jsem za rohem našeho domu a z něho jsem viděla odcházet ženu. Jsem totálně v šoku, vůbec nevím, co s tím mám dělat, máme dvě malé děti, šest a pět let, s manželem jsme osm let, doteď jsme měli podle mě hezký vztah. Samozřejmě pár sporů nebo hádek bylo, ale vždy jsme je vyřešili. Já teď nevím, co mám dělat, zatím jsem mu to neřekla, a vlastně ani nevím, zda mu to chci říct. Jsem v šoku, vůbec jsem nic takového nečekala, mám dojem, že se mi to celé jenom zdá a že se probudím, a tohle tu nebude. Ale ono to tu je, on se chová jakoby nic, já se na něho nemohu ani podívat, ale takhle to nejde dál. Co byste dělal vy na mém místě? Děkuju za radu. Pavla“
Vážená paní Pavlo,
ve vašem textu shledávám mnoho nesrovnalostí. Především neznám nikoho, kdo – slyše nebo slyšíc zvuky ze své ložnice – by se tam nešel podívat, aby zjistil, co se to tam děje, ale vyšel ven a čekal za rohem. A i kdyby, proč jste se pak po příchodu domů nezeptala, co to bylo za ženskou, která odsud právě odešla? Další nejasnost čtu ve větě: „…on se chová jakoby nic, já se na něj nemůžu ani podívat“. Jste mladá, manžel si k vám jistě občas přilehne a „vy se na něj nemůžete ani podívat“. No ale pak mu svůj „zmrzlý“ postoj musíte nějak zdůvodnit, nebo ne?
Jediné vysvětlení, které pro vaše podivné chování mám, je, že se manžela bojíte nebo jste na něm nějak závislá (což je skoro totéž), ale to protiřečí vašemu: „Do teď jsme měli podle mě hezký vztah“. Zkrátka něco ve vaší výpovědi nehraje.
Ale ať hraje nebo nehraje – princip mužovy nevěry zůstává stejný. Statisticky je nevěrný skoro každý, takže se vám neděje nic zvláštního. Pokud ovšem mužova nevěra je typu „ulovení trofeje“ a nikoliv typu „paralelní vážný vztah“. To se uvidí časem.
Zatím tedy věřte, že se jedná o ten první, benigní typ nevěry, manžel si jen ulovil laň a vrátil se k vám, má vás i děti nadále rád a od vás by byla chyba, kdybyste kvůli jedné pitomé lani rozbíjela vztah a brala dětem tátu. Nakonec bylo možná moudré, že jste do inkriminované ložnice nevtrhla. Můžete se teď tvářit jakoby nic. Když nyní dovolíte manželovi, aby si k vám přilehl, nebudete vypadat jako onuce, která si nechá všechno líbit.
Jiná věc ovšem je, když se ukáže, že se jedná o (maligní) nevěru druhého typu, tedy o paralelní vztah. V tom případě si s manželem budete muset promluvit. Tento případ je ovšem méně pravděpodobný.
Muž, poslušen svých genetických příkazů, se totiž spíše vydává na stezku střílení laní než do dvojchomoutu bigamie, která jeho dobyvatelský pud řeší stejně pramálo jako monogamie.
