Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Prý mě má rád, ale klidně týden nenapíše

Foto: YAKOBCHUK VIACHESLAV, Shutterstock.com
16. 1. 2020

Slečna Barbora se se svým přítelem seznámila v práci. Ne že by přeskočila pomyslná jiskra hned, dohromady je dali kolegové. Je jim spolu dobře, ale jsou málo sami, a Barbora má pocit, že partnerský život by měl vypadat „víc vážněji“.

Článek

Barbora (20) by ráda, aby s ní by přítel víc v kontaktu, chtěla by se cítit jako plnohodnotná partnerka. Začalo ji trápit, že se jí přítel i několik dní neozve. Je to normální? Proto na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz napsala:

Dobrý den, mám otázku ohledně mého vztahu. S přítelem jsme spolu asi měsíc (mně je 20 let, jemu 24 let), známe se z práce asi půl roku. Před tím jsme se brali jako kolegové a nijak to mezi námi nejiskřilo, dohromady nás dali spíše ostatní kolegové. Když spolu nejsme, tak se pomalu ani neozve (třeba tři dny, někdy klidně týden), když už se ozve a pozve mě k sobě domů, tak jsme spolu jen zřídkakdy sami. Často jdeme ven s jeho kamarády, nebo kamarádi přijdou k němu. Chová se ke mně před nimi dobře, všem o mně říká, a když jsme spolu, tak je na mě moc hodný a mám pocit, že mě opravdu miluje. Pak ale zase odjedu a neozve se.

Navíc, když někde jsme a já už chci jít domů, tak mě zazdí a řekne, že on nechce, nebo že mi dá klíče a můžu jít sama. Podle mě tohle všechno naznačuje tomu, že prostě vztah nechce. Ale pak je tu ta druhá část, když jsme spolu sami a on na mě pořád kouká, sleduje mě, když spím, fotí si nás spolu, říká mi lásko, pořád mě objímá a mazlí se. Zkrátka si v ten moment říkám, že mě má opravdu rád, ale to ostatní mi začíná vadit. Píšu, protože tomu nerozumím. Nevím, jestli takový vztah má smysl. Co myslíte vy? Nebo máte alespoň nějakou radu, jak problém vyřešit? Mluvit s ním o tom nejde, vždycky když se začnu bavit trochu více vážně, tak říká, ať toho nechám, že přece je se mnou a má mě rád, tak co řeším. Děkuji za odpověď. Barbora

Vážená slečno Barboro,

na vašem vztahu je krásné, že se o něj pokoušíte již v tomto věku a nechováte se jako většina ostatních mladých lidí, kteří tuto veledůležitou životní záležitost odsouvají na až – procestují Nový Zéland, dosáhnou pozice Sales Manager či dokončí třetí pseudovysokou školu... Mě vždycky potěší, když odněkud dýchne něco z doby, kdy (řečeno V. Mišíkem) „svět v pořádku být se zdál“. Mladý věk však má svá úskalí. Vy v podstatě žehráte na nedostatečnou „zapálenost“ vašeho chlapce, aniž byste byla životem dostatečně poučena, jaký stupeň zapálenosti lze vůbec od (dnešních) nápadníků očekávat. Vámi uvedený příklad, jak on to „celé zazdil“, když vám se už chtělo domů a jemu se chtělo ještě posedět s kamarády, budiž varováním. Proč by mělo být zrovna po vašem? Vím, protože kdyby byl dostatečně zapálený, měl mě rád, za něco stál atd., tak by se mně přizpůsobil. Ale vztah nastává mezi dvěma na roveň postavenými lidmi, a tak když jeden chce A a druhý B, hodí si buď demokraticky korunou, nebo se nalezne kompromis (který on našel – vem si klíče a jdi napřed), nebo to krachne. Navíc v každém muži je kus furianta – jak bych vypadal před kámoši, když ona poručí a já pocupitám, to teda just ne! Mnohem více byste „zabodovala“, kdybyste řekla něco jako: „Půjdu zatím napřed zahřát domácí krb, ty ale klidně s klukama všechno prober a nespěchej, však my se spolu nabudeme ještě hromadu času.“

Vraťme se ale k jádru vaší stížnosti a to je neuspokojivá zapálenost vašeho hocha. I on je hodně mladý, ještě se dostatečně nespálil u jiných žen, aby se ujistil, že právě vy jste ten pravý poklad, a tak se nevrhá do (možná první) vážné známosti, kterou mu osud přihrál. Přitom mějte na paměti, že muži jsou velmi hákliví na jakýkoliv nátlak ze strany partnerky. Muž (obecně) dobývá. Je-li naopak dobýván, zbystří, že tu něco nehraje, někdy dokonce zareaguje útěkem. Jeho podvědomí totiž vyhodnotí nátlak ze strany ženy tak, že se ke mně upíná s takovou vehemencí proto, že ví, že takového „hejla“ už nikde neklofne. (Genetické) prokletí nás mužů pak spočívá v tom, že raději budeme dobývat zfanfrnělou hysterku, která nad námi ještě ohrnuje nos, než bychom podlehli nátlaku kvalitní ženy, která nás navíc zbožňuje. Podle toho taky ten svět vypadá...

Jestli tedy nechcete o chlapce přijít, neřešte s ním jeho city–necity a zapálenost–nezapálenost, neposazujte ho na lavici obžalovaných v kauze „nedostatečná pozornost“, nebabrejte se v tom, co by býval udělal, kdyby vás měl opravdu rád. Tohle chlapi nesnáší, protože cítí, že se začíná hrát o jejich duši. O tu se také hraje, co si budeme nalhávat, ale ta hra se musí sehrát tak, aby si toho nevšiml.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.