Nevzdávejte boj o výši alimentů

Markéta dostává od svého muže na dva syny, kteří nyní studují střední školu, celkem pět tisíc. Poněkud komická částka. Se situací je ale smířená. „On má svoji novou rodinu, ale s kluky se stýká, někdy je bere na dovolenou. Ty dobré vztahy mezi námi všemi jsou pro mě důležitější než tahanice o peníze. Dokážu si na sebe a na syny vydělat. Ale je mi líto ženských, které musí zvažovat každou korunu přesto, že jejich bývalý manžel si žije na vysoké noze," komentuje Markéta, která pracuje v reklamní agentuře a s dětmi je sama už pět let.

Tereza si takovou velkorysost jako Markéta dovolit nemůže. Malá Anička začala chodit do mateřské školky a každou chvíli je nemocná, takže Tereza nemůže pracovat na plný úvazek. Je vázaná na možnosti hlídání své matky. Její manžel - Aniččin otec - jí posílá tři tisíce měsíčně, což potřebám dítěte nestačí ani ve snu. Přitom s přítelkyní staví dům, koupili si nové auto, jezdí na drahé dovolené. „Chápu, že při takovém stylu života mu peníze nezbývají, ale na dceru by přece měl myslet, pořád je jeho, a to, že si pořídí auto a barák, ho neomlouvá v povinnostech vůči ní," líčí své problémy Tereza. Jakékoli její pokusy o dohodu končí tím, že se Tomáš ohání daňovým přiznáním. Podle něj totiž vydělává sotva na suchý chleba.

Právník Zdeněk Masný se pozastavuje nad tím, jak snadno některé matky rezignují na vymáhání adekvátní výše alimentů. „Příspěvky na dítě nebo děti vycházejí z reálných možností a životní úrovně obou rodičů. Takže pokud otec má auto a staví dům, nemůže tvrdit, že nemá peníze. Jeho příjem se počítá i podle těchto vymožeností. Soud dokonce může nařídit exekuci ve prospěch odpovídajícího příspěvku na dítě. Takže daňové podvody v tomto případě k tomu, aby se dotyčný vyhnul alimentační povinnosti, nestačí," zdůrazňuje právník.

Eva měla pocit, že z manžela, pokud sám nechce, žádné peníze na děti nedostane. Pak oslovila sociální odbor. „Řekli mi, že beru příliš malé alimenty a že pokud s tím nic neudělám, dají žádost k soudu o zvýšení sami. K tomu nedošlo, ale pro exmanžela to byl popud k dohodě. Takže začal posílat víc peněz, jakoby pochopil, že ho nechci sedřít z kůže, ale jen se dohodnout na adekvátním příspěvku," popisuje své zkušenosti Eva.

Sociální pracovnice Martina potvrzuje, že mnoho matek neví, že s její pomocí, případně prostřednictvím soudu, lze určit odpovídající alimenty.

Je jasné, že dobré vztahy mezi rodiči jsou tím nejdůležitějším i pro zdravý vývoj dětí. Samotný rozvod nemusí být žádným traumatem. „Peklem jsou scény a hádky, posléze handrkování o dítě nebo peníze. Vždycky se vyplatí vzpomenout si na to hezké, co jste spolu zažili, apelovat na to dobré, co v partnerovi je. Pak se lidé dokážou dohodnout i o alimentech. Pokud ne, je zde cesta přes sociálku nebo soud," doporučuje Martina, která pracuje na sociálním odboru městského úřadu už bezmála patnáct let.