Článek
Když se chystáte na dovolenou, jejímž cílem je vlastně cesta samotná, vyžaduje to trochu preciznější přípravu i plánování. Ale i když jsme veškeré ubytování měli vzhledem k počtu pěti cestovatelů (dvou dospělých a tří dětí ve věku dvanáct až osmnáct let) rezervované předem, zbylo dost příležitostí k improvizaci, z níž se vyklubaly další zajímavé zastávky.
Auta a dějiny
Místem, kde jsme chtěli strávit nejdelší část dovolené, bylo Azurové pobřeží, konkrétně přímořské městečko Six-Fours-les-Plages. Cesta z Prahy tedy mířila na jihozápad a naší první zastávkou byla jedna z hlavních návnad pro mladší účastníky zájezdu – muzeum Porsche ve Stuttgartu, kam jsme dorazili kolem poledne. Už sama futuristická stavba ve čtvrti Zuffenhausen je architektonickým skvostem a to, co ukrývá, musí nadchnout i totální automobilové ignoranty – takže mise splněna.
A protože další zastávka měla být tentokrát „naučná“, první nocleh jsme strategicky zvolili v městečku Villingen-Schwennigen co nejblíže Kostnici. Ano, chystali jsme se navštívit Husův pomník a muzeum. Husův kámen, tedy domnělé místo Husova upálení, stojí ve vilové čtvrti zhruba kilometr od centra Kostnice, kde stojí také Husův dům, muzeum dokumentující jeho život a učení. Po dějepisné zastávce jsme si prošli malebnou Kostnici až k Bodamskému jezeru.
Ve Švýcarsku bez internetu
Odpoledne jsme stihli ještě výlet do Curychu, který byl nakonec i exkurzí do off-line éry. Zapomněli jsme totiž, že ve Švýcarsku neplatí běžný roaming jako v zemích EU, a tak jsme se rázem ocitli bez internetu. V tomto případě by příprava byla rozhodně lepší než improvizace – stáhnout mapu města předem a najít si vhodné parkování by nám bývalo dost usnadnilo situaci. Ale zkušenost k nezaplacení.
Annecy: Benátky Savojska
Dalším místem, kde jsme měli objednaný nocleh, bylo městečko Annecy v Savojských Alpách. Náhodná volba podle fotky na Google Maps byla absolutní trefou do černého. Na téměř pětisetkilometrovém přesunu z německo-švýcarských hranic do Francie jsme ještě chtěli vybrat zastávku. Poučeni chaotickým blouděním v rušném Curychu, jsme rychle opustili nápad zastavit se v Ženevě a záměrně jsme hledali malé město.
Thun zaujal už svým názvem, ale s karlovarským porcelánem pojmenovaným po šlechtickém rodu Thun-Hohenstein má švýcarský Thun společné opravdu jen jméno. Nicméně pro náš účel šlo o skvělou volbu. Thun je překrásné, horami obklopené město, jímž protéká tyrkysově modrá řeka Aara vlévající se do stejně křišťálového Thunského jezera, v němž se dá i vykoupat.
Podobně jako v jezeře Annecy ve zmíněném francouzském městě téhož jména, které bylo naší základnou pro příští dvě noci. Annecy, které je mimo jiné dějištěm mezinárodního festivalu animovaného filmu, se přezdívá Benátky Savojska.
Na rozdíl od těch italských však tyhle francouzské působí daleko komorněji a navzdory množství turistů i klidněji. Možná je to i zásluhou poměrně dlouhé siesty, kvůli níž se tu přes oběd jen tak nenajíte. Od čtvrté odpolední se však místními uličkami začne linout výrazné aroma místní speciality – sýrového fondue. Děti tu pak kromě koupání v opravdu čistém jezeře utáhnete i na originální výběr zmrzliny. I v supermarketech jsou tu běžně k dostání příchutě jako pomerančový květ, fialka, levandule nebo ibišek.
Vzhůru na Riviéru
Cestou za vytouženým odpočinkem na Azurovém pobřeží jsme zvládli uspokojit i potřeby těch dobrodružněji smýšlejících. Dvacet minut autem od Annecy se nalézá úchvatná soutěska Gorges du Fier, kde se můžete úzkou skalní průrvou po dřevěném chodníku projít pětadvacet metrů nad řekou Fier.
Další neplánovanou zastávkou cestou k moři bylo město Orange. Celkem nenápadné provensálské městečko ukrývá jedny z nejvýznamnějších antických památek: Vítězný oblouk a nejlépe dochované římské divadlo v Evropě pocházející z 1. století n. l. Dojem z této impozantní stavby hatila jen skutečnost, že z příjemných 26 °C, které panovaly v Savojských Alpách, jsme se ocitli ve čtyřicetistupňovém žáru daleko od vody. I tady však situaci zachránila zmrzlina a také blízkost cílové rovinky.
Nejvoňavější město
Six-Fours-les-Plages, kde jsme strávili pět nocí, je dokonalé provensálské letovisko s domáckou atmosférou, kde turisté opravdu neválcují místní obyvatele. Na výběr jsme měli z několika pláží, městských i přírodních, u nichž jsme vždy bez problémů a zdarma zaparkovali.
Po čtyřdenním plážovém relaxu jsme přes „povinnou zastávku“ v Saint-Tropez s jeho četnickou stanicí putovali dál na východ, kde nás čekal splněný sen ženských účastnic zájezdu. Grasse, kolébka parfémů, ležící v kopcích nad Azurovým pobřežím, je město s mimořádnou atmosférou. Křivolaké úzké uličky, jimiž se line vůně jednotlivých parfumérů, a vysoko nad nimi zavěšené fuchsiově růžové deštníky – to jsou hlavní atributy města, v němž se parfémy a vonné esence z levandule, růží, jasmínu či pomerančových květů vyrábějí už od 16. století. Kromě muzea parfémů tu najdete i sídlo slavného parfumerského domu Fragonard, kde také můžete nahlédnout do postupu výroby parfémů.
Naší poslední zastávkou před závěrečným relaxem v italském Varazze pak bylo Monako, které díky mapování závodního okruhu rallye Monte Carlo i vozovému parku místních obyvatel opět uspokojilo automobilové nadšence naší výpravy. Ti filmoví si zase přišli na své v proslulém místním Casinu.
