Článek
Donutila mě sednout si k internetu a na jednu seznamku poslat inzerát. Připadala jsem si jako největší zoufalec, ale jen do chvíle, kdy se na inzerát začaly hrnout desítky odpovědí. Vybrala jsem si z nich několik adeptů a z těch pak nakonec dva, kteří se mi zdáli jako nejlepší partneři pro život.
Samozřejmě jsem to v té době konzultovala se svou nejlepší kamarádkou. Vyprávěla jsem jí, odkud ti dva jsou, jaké mají koníčky a jakou práci, a nakonec jsem se jí svěřila i s tím, že nejspíš tenhle „souboj rytířů" vyhraje Mostečák nad Kadaňákem, protože mě vždycky dokáže rozesmát.
Když jsem si svého „vyvoleného" přivedla prvně domů, asi 10 minut poté zazvonila ona kamarádka, že jde na kafe. Bylo mi hloupé jí říct, že mám návštěvu a že se to nehodí. A tak jsem usoudila, že nám všem zkrátka udělám to kafe a že si popovídáme ve třech.
Litovala jsem toho hned po první minutě, co kamarádka dosedla na gauč. Přestože podle mě věděla, že onen muž je z Mostu, naprosto bezelstně a s tváří anděla se zeptala: Jak je v Kadani? Monča mi o tobě hodně vyprávěla... Můj drahoušek samozřejmě o svém soku věděl, takže zbledl, pak zrudl a nakonec vykoktal, že on je ten z Mostu.
Díval se na mě vyčítavě a já honem vysvětlovala, že se kamarádka spletla a ona ať mi jde raději pomoct s tou kávou. Co vám budu povídat, nakonec jsme si to s oním mužem vysvětlili a dneska už jsme spolu osm let. A kamarádka? No, tehdy se vážně pořádně sekla, ale bylo jí odpuštěno a ona nám to už mockrát vynahradila.
