Hlavní obsah

Kdo může za rozmazlené děti? Vy!

Foto: Thinkstock

Dítě zkouší, kam až může zajít

To je ale rozmazlený fracek! Vzpomenete si, kolikrát jste tuto větu řekli na adresu dítěte vašich sousedů či kamarádů? Možná si to stejné říkají druzí o vašich ratolestech. Co to vůbec je rozmazlenost, jak se jí dá předejít a jak vážným problémům musejí rozmazlené děti později čelit?

Článek

Psychologové tvrdí, že rozmazlené dítě je to, které má pomyslné hranice širší, než které my považujeme za přiměřené. Jedno je jisté – rozmazlenými se děti nerodí, ale vyrábějí si je sami dospělí.

Jsou situace, kdy je jasné, že rodiče výchovu dítka příliš nezvládli. Když se vzteká dvouletý špunt, dá se to pochopit. Když ale to samé dělá pětiletý klučina, je to špatně. „Rozmazlování pro mě představuje nevhodný přístup rodiče, který ukazuje dítěti pouze jednu stranu mince současného světa, a to tu pozitivní,“ říká psycholožka Lenka Černá. Podle ní by měl rodič nasimulovat dítěti reálné prostředí, ukázat mu, že bohužel existují i negativní emoce, že ne vše je růžové. Tím ho připraví na odmítnutí, prohru, prostě na to, že ne vždy jde vše podle našich představ.

Metoda „třikrát a dost!"

Často se říká, že dokud to nevadí rodičům, nejde o rozmazlování. V podstatě se s tím dá souhlasit. Rodiče dítěti nastavili hranice, které jim vyhovují, a proto pro ně chování jejich potomka nepředstavuje problém. Ten ale může nastat ve chvíli, kdy se dítě musí popasovat s vrstevníky nebo s jiným dospělým. A nebo, když dítě své nároky stále stupňuje a rodičům to najednou začne vadit.

Foto: Thinkstock

Měla by být nastavena jasná pravidla

Podle Lenky Černé je základním trikem pro výchovu pravidlo „třikrát a dost". V praxi to znamená, že si rodina stanoví dohody, podle nichž má každý své povinnosti a zásady, které se nesmí porušovat. A předem je jasně stanoveno, jaký trest či odplata přijde, když kdokoli tuto dohodu třikrát po sobě poruší. Aby ale vše fungovalo, musí se zapojit celá rodina včetně rodičů! „Rodiče musí být pro děti přirozeným vzorem, za kterým půjdou. Ve výchově je také dobré zastávat pravidlo, co můžu já, můžeš ty. Samozřejmě v omezeném množství a s přihlédnutím na věk," pokračuje Lenka Černá. Těžko například dítěti vysvětlíte, že čokoláda se před obědem nejí, když jste zrovna jednu spořádali...

Foto: ThinkstockMáte-li více dětí, jsou hranice nutností

Převýchova dá zabrat

Hranice, které dítěti stanovíme, nesmí být ani moc volné, ani příliš zúžené. „Málo prostoru nedovoluje dítěti, aby se vyvíjelo a mělo volnost pro objevování světa. Příliš volné hranice ale zase v dítěti vyvolávají zmatek. Nedokáže samo posuzovat, co je a není správné,“ dodává psycholožka Danuše Jandourková.

Ale co když už je pozdě? Co když už si vaše ratolest dělá, co chce, a vám její chování přerůstá přes hlavu? „Pokud jsem pro dítě pouze tou, která mu dělá dobře, ztrácím u něj autoritu. Mnohé matky se diví, proč je dítě neposlouchá a ignoruje je. Ony si ho však takhle vychovaly a až v pubertě ho najednou chtějí měnit,“ popisuje Lenka Černá. Co si pak s takovým dítětem počít a jak ho převychovat? „Jde to vcelku špatně, protože dítě si již zvyklo na nějaký způsob výchovy. V každém případě bych to řešila přesně stanovenými dohodami a pravidlem třikrát a dost. Rodiče se ale určitě musí obrnit notnou dávkou trpělivosti a vydržet, být důslední. Pouze tak se jim to může podařit," radí Lenka Černá.

Výchova dětí je prostě pořádná dřina a bohužel jsou na ni rodiče sami. Pokaždé, když budete na konci sil, vzpomeňte si na následující pořekadlo: Na dítě a podřízené si nemůžete stěžovat, protože dítě jste si sama vychovala a podřízené sama vybrala. Špatnému podřízenému samozřejmě můžete dát výpověď, ale dítěti ne! A na to je potřeba myslet ještě, když nosí plínky…

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama