Kdo přišel s antikoncepcí? Žena!

Vlna puritánství si žila svým vlastním nudným životem, až dorazila do šedesátých let minulého století, která se však stala přelomově ohnivá. Doba šla sice dopředu, ale o sexu se nahlas příliš nemluvilo, natož aby se řešila nějaká chtěná či nechtěná početí. Snad jen Amerika zažívala sexuální revoluci díky doktorovi Alfredovi Charlesovi Kinseymu a jeho studii o sexuálním chování mužů, avšak Evropa byla o krok pozadu.

Nicméně pomalu, ale jistě se blížil revoluční den. Přelom v životě partnerských vztahů a svoboda ukrytá v receptu, pro který se v dnešní době jen natáhne ruka přes lékárenský pult. Tím dnem se rozumí 1. červen roku 1961. Firma Schering se na německém trhu blýskla první orální antikoncepční pilulkou s názvem „Anovlar", která byla rok předtím patentovaná ve Spojených státech. Zaplesala srdíčka těch, kteří se již nějaký ten pátek modlili k nebesům, aby jim Bůh seslal prostředek k volnému pohybu napříč ložnicemi. A hlavně bez následků, Bože, bez následků... Vždyť kdo to má živit?

O propagaci novinky se postaral německý magazín Stern, který použil titulek: „Pilulka reguluje plodnost", zmiňuje se Ulla Rhan v knize Fuck & go. Najednou se místo jedné varianty pohledu na sexualitu „milovat se a rodit" objevila ještě další - milovat se a rodinu vědomě plánovat. Tato myšlenka byla tak silná, že i ty největší stydlivky vážily kroky do gynekologických ordinací, aby potichu šeptaly svým lékařům prosby o minitabletky. No a v ložnicích? Tam to tedy vypadalo! Erotika se přetvářela v obchod, který vydělává, a začala se šířit jako příušnice.

V Německu se otevřel první sexshop a papež Pavel VI. měl v té době hodně práce s usměrňováním veřejnosti, která se na jeho vkus začala moc sexuálně družit. Jeho postoj mu ale stejně v ničem nepomohl. Když totiž chcete udělat sexu obří reklamu, nechte ho zakázat církví.

Vše tedy nahrávalo nevázaným dobrodružstvím. Ženy juchaly nad svojí nenadálou svobodou, neboť si konečně mohly dovolit pustit po sexu muže k vodě, aniž by se s ním musely dohadovat o vyživovací povinnost, muži skákali radostí do stropu, protože se jim splnil sen. Mohli se vydávat ve stopách svého životního úkolu, na který se někteří s chutí (a milerádi) odvolávají ještě dnes, a to že jejich posláním je opylovat co nejvíce květinek čili rozsévat svůj genetický materiál po všech čertech. Svět se zdál být spokojen.

A kdo tedy přišel s tímto „nápadem"? Málokdo ví, že za kontrolou početí stojí dvě ženy. Jednu napadlo, že by nebylo špatné mít po ruce tabletku, která ze ženy neudělá hned matku, a tak podala svůj návrh zodpovědným osobám, a ta druhá se postarala o její následné rozšíření.

A proto vivat Margaret Sanger a Katharine McCormic! Díky vám je milování... méně zodpovědné? Když už při něm by se člověk neměl „zapomenout", tak už při ničem.