Hlavní obsah

Kvalitní potraviny: Jak je odhalit, aniž byste museli číst etiketu?

Foto: Thinkstock

Kvalitu výrobků poznáte už podle jejich názvuFoto: Thinkstock

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Opravdu si musíte mezi regály v potravinách brát lupu, abyste podle složení odhalili kvalitu potravin? Podle odborníka to není zapotřebí, když budete pečlivě sledovat jejich název.

Článek

Složení výrobků je psáno mnohdy miniaturním písmem, hemží se chemickými názvy a kódy „éček", ve kterých se sotva vyznají i odborníci. Jak se v tom zmatku má orientovat chudák spotřebitel?

Ode dneška to pro vás už bude hračka. „Existuje způsob, jak zjistit, kolik je v šunce nebo špekáčku masa, kolik žitné mouky v chlebu, aniž byste četli složení. Hodně vám napoví název. Ten si totiž výrobci nemohou vymyslet, ale mají na to poměrně přísná pravidla, daná zákonem,“ říká agrární analytik Petr Havel.

Co prozradí název?

Při výběru potravin můžete využít poměrně jednoduché metody rozlišování stupně kvality potravin. Spíš, než byste si začali otírat brýle a studovat drobné popisky, je dobře vnímat prostou věc – název.

„Evropská legislativa, stejně jako ta naše – a ta naše možná ještě o trochu přesněji, určuje podmínky ke stanovení názvu potravin. Jsou prakticky vždy spojené s deklarací kvality, složení. A platí to pro téměř všechny kategorie potravin, tedy chleba, uzenin,“ prohlašuje Petr Havel.

Tyto zásady ale platí jen pro výrobky, které jsou tuzemské, byly vyrobeny u nás. „Je to tak trochu bič na naše výrobce. Legislativa pamatuje na třicet sedm nejdůležitějších a nejhlavnějších druhů potravin, u kterých definuje základní parametry složení. Jistý patriotismus ve výběru potravin nepovažuji i z hlediska kvality vůbec za špatný. Ostatně – obezřetnější jsem vždy, když jde o výrobky dovážené ze zemí mimo evropský prostor,“ dodává Petr Havel.

Pojďme si tedy tyto normy ukázat na příkladu šunky. Šunka, která má v názvu označení „nejvyšší kvality“ musí obsahovat 90 % masa, výběrová 80 %, standard 70 % a konzumní 60 %. Už tedy nemusíte řešit složení, pokud víte o těchto podmínkách v názvosloví.

Foto: Thinkstock

Pokud držíte v ruce výrobek označený jako džem, musí mít přesně stanovený podíl ovoceFoto: Thinkstock

Podobné je to i s označením čokolády – ta hořká musí mít nejméně 35 % kakaového másla, mléčná nejméně 25 %, bílá 20 % kakaového másla. „Byl bych podezíravý ve chvíli, kdy název suroviny vůbec není v pojmenování nebo je tam jen tak okrajově – jako například cukrovinka s čokoládou už musí mít jen 5 procent kakaového másla a musíme se ptát, co je zbylých 95 procent obsahu,“ vysvětluje Petr Havel.

A odborník dodává: „Spotřebitelé se mnohdy obtížně orientují ve složení chleba – ale napoví zase název. Pokud je v názvu chleba uvedeno pšenično-žitný, pak převažuje pšenice, a žita, tedy druhé složky, může být pouze deset procent.“

Tyhle výrobky také prozradí název

Zmrzlina:Mražený krém mléčný a mražený krém smetanový nesmí obsahovat záměrně přidaný jiný tuk a bílkoviny, než je mléčný tuk a mléčné bílkoviny. Nesmí v nich tedy být rostlinné oleje.

Mléko: Odstředěné mléko může obsahovat maximálně 0,5 % tuku. Polotučné mléko 1,5–2 % a plnotučné mléko má alespoň 3,5 % tuku.

Foto: Thinkstock

Naučte se rozklíčovat názvy, a můžete nakupovat kvalitu i bez studování složení výrobkůFoto: Thinkstock

Šumivé víno: Podle označení zjistíte, kolik obsahuje cukru. Například Přírodně tvrdé – brut nature (cukr pod 3 g/l, po druhotném kvašení nebyl dodán žádný cukr), Tvrdé – brut(cukr pod 12 g/l), Suché – sec (cukr 17–32 g/l), Polosuché – demi-sec(cukr 32–50 g/l), Sladké – doux (cukr nad 50 g/l).

Džem:Pokud je výrobek označen tímto slovem, musí obsahovat minimálně 35 g ovoce na 100 g výrobku. Pokud je ovoce nad 45 gramů, může se jmenovat extra či výběrový.

Máte studovat obsah éček?

Mnoho z vás se do složitého výčtu surovin ale pokládá hlavně proto, abyste se podívali na obsah éček. Jak ty jsou podle Petra Havla určující, co se kvality a zdravotních dopadů týče?

„U éček vidím základní problém v tom, že označení E dostaly i přírodní látky. Jsem přesvědčen, že kdybychom udělali porovnání přírodních látek a chemicky vyrobených přídatných látek, zjistilo by se, že přírodní vyhrávají. Osobně bych byl podezíravější v případě, kdy je ve výrobku čtyři, pět a více éček," vysvětluje Petr Havel. Podle něj může být kombinace některých látek problematická, variant je totiž tolik, že jejich dopad nikdo nezkoumá.

Studujete složení potravin? Napište nám, zda je pro vás přehledné.

Načítám