Hlavní obsah

Krev a lásky slavných žen: Lakomá hraběnka Černínová

Foto: Petr Bonek, Shutterstock.com

Černínský palác je jednou z největších barokních budov v Praze

Černínský palác na Hradčanech byl dostaven až po smrti hraběte. Povinnost zaplatit za práce tak přešla na hraběnku Černínovou, ale té se platit nechtělo. Podle pověsti ji k tomu přiměl až vilný duch. O koho šlo a jak to udělal?

Článek

Sotva na výdaje to postačilo. Když roku 1682 umřel, stavělo se dál. K dostavbě vedl palác František Josef hrabě Černín. Ten na to měl stavitele Františka Maxmiliána Kaňku. Kaňka si vedl přesnou dokumentaci a hodně trpěl. Černínové tehdy prostě... No, nikdo neplatí rád.

Roku 1722 byl palác hotov. Hrabě umřel o deset let později a pořád nedoplatil Kaňkovi to, co měl. Tehdy Kaňka vyrazil za hraběcí vdovou. Nejdřív, že na něj nemá čas, ale nakonec ho přijala, aby mu oznámila, že dostal vše, co měl, a víc že už to nebude.

Stavitel se bránil, že tak tak zaplatil materiál a dělníky. Požadovala, aby jí předložil veškeré smlouvy, účty a doklady. Smlouva na jeho plat mezi nimi nebyla. S panem hrabětem si podali ruce a věřili si. A tak ho dala z paláce vyhodit.

Duch

Kaňkův bratr – svobodný zednář a okultista – slíbil bratrovi, že mu zkusí pomoct, a jedné noci vyvolal ducha zemřelého hraběte, a to i před Františkem.

Hrabě se ptal, jak by jim oběma mohl prospět? Pan architekt se celý klepal, nebyl na duchy zvyklý, a tak za něho musel hovořit bratr a všechno zesnulému vyjevit. Hrabě potvrdil, že slíbil Kaňkovi jeho plat a dodal, že svou pohledávku vůči němu napsal i do své závěti.

Bratr Kaňkův mu vysvětlil, že jeho vdova žádá hrabětem podepsanou smlouvu, jinak že nezaplatí. A že se bojí i toho, že nezaplatí ani tehdy, když ji uvidí. Pan hrabě požádal, aby do zítřka bratři smlouvu připravili. Vrátí se a podepíše ji. A slíbil, že zajistí, aby ji jeho žena proplatila.

Bratři smlouvu připravili. Hrabě ji v noci podepsal a zmizel i se svou kopií. Před tím ještě prohlásil: „A kdyby snad má žena měla oči zarudlé od nevyspání a vypadala unaveně, nic se tomu nediv.”

Duch ovšem znal svou ženu. Věděl, jak je lakomá. Věděl ale také, že nemá ráda, přímo nesnáší milostné hrátky. Toho hodlal využít, kdyby snad byla neposlušná. Zavítal k ní v hluboké noci. A rovnou si začal odkládat.

Foto: Národní galerie v Praze

Hrabě a hraběnka Černínovi neradi platili, komu by se taky chtělo

Trest

Probrala se a koukala na něj s pusou dokořán. Hned jí vynadal, že není připravena a že nevítá svého milovaného muže, který za ní přichází ze záhrobí, aby se s ní poradoval.

Nechtěla, pod peřinu se schovávala, tvrdila, že je to zlý sen. Peřinu jí sebral, noční košili strhl a děl: „Našemu rodu děláš hanbu! Dluhy neplatíš. Teď za to přijde trest!” Dal jí kopii smlouvy a nařídil zaplatit. Souhlasila, když ji nechá být, a v pokoji spát.

Hrabě ale věděl své a kromě toho na ni dostal chuť. A tak se s ní miloval skoro až do kuropění, čímž jí způsobil značné příkoří a pokoření.

Kaňka dorazil se smlouvou druhý den ráno k paní hraběnce a ona ho přijala. Měla hodně zarudlé oči od nevyspání. Dokonce se mu omluvila s tím, že našla kopii smlouvy. Načež mu vše zaplatila. Potom spěchala do lázně.

Paní hraběnka se ale nepoučila. Platila všem málo, pozdě, někdy vůbec ne a na ty, kteří přicházeli pro peníze za své výrobky a služby, brala jezdecký bičík.

Přišla neúroda a hladomor. Paní hraběnka si dala svolat pekaře z okolí a žádala, aby jí udělali boty z chleba. „Ale pevné, nedrolivé a pohodlné! Padesát zlatých tomu, od něhož je přijmu a vyrazím s nimi na císařský ples.”

Většina pekařů ten bláznivý nápad odmítla. Někteří ale boty vyrobili. Hraběnka si je obouvala a ničila je, rozdupávala, dávala vyhodit. A pekaře vymrskat.

Čert

S duchem pana hraběte se sešel Satan a navrhoval mu, že by ji měl zase potrestat v posteli, aby se zklidnila.

Hrabě už nechtěl. Prý to nemá cenu: „Postarej se o ni ty sám! To bude účinnější.”

Pán pekel se proměnil na pekaře a přinesl hraběnce chlebové střevíčky zdobené zlatem a diamanty. A řekl jí, že když je zničí, rád prodělá. A ani když jí vydrží, peníze od ní nechce.

„A co tedy žádáš?” ptala se, když boty za žádnou cenu nedokázala zničit a rozšlapat.

„Jeden tanec s vámi.”

Protože byla lakomá, souhlasila, i když normálně by s nějakým obyčejným pekařem nikdy netančila.

Satan ji objal, začala hrát hudba a on se s ní točil čím dál tím rychleji. A náhle do sálu vlétlo několik strašlivých čertů, zabořili do hraběnky své pařáty a rozlétli se do všech světových stran.

Zlou ženu roztrhali a roznesli po světě. Satan ji totiž nechtěl ani v pekle.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama