Článek
Včera jsem mluvila se známou lékařkou přes hubnutí. Rozhovor byl pracovní, přesto jsem ho vzala osobně. Nemám totiž postavu francouzské bagety, jsem spíš taková hezky nakynutá pletýnka. Občas s náběhem na šumavský bochník, což mě, holku z Polabí, trochu trápilo. Už netrápí. Paní doktorka mi prezentovala výzkum, který v naší zemi probíhal třicet let. Jeho výsledky jsou mírně řečeno šokující. Pro francouzské bagety i pro pletýnky. Lidé s nadváhou, bulvár by je označil za tlusté, se dožívají vyššího věku než ti, kteří mají podle společenských rubrik „postavu snů“. (Tu já mám taky. Akorát se nikomu nezdají.) Majitelé kyprých tvarů lépe čelí nemocem, rychleji se jim hojí zranění, rekonvalescence vyžaduje kratší čas. Ve dvaceti by mě taková informace neohromila. Co je mi do nemocí, já chci být hubená! V padesáti už nějakou tu oblinu vítám.
Proč výsledky výzkumu nejsou všeobecně známé? Protože byznys s hubnutím je cennější než zdraví. Přesvědčit národ, že sacharidy jsou pro organismus stejně škodlivé jako třeba cigarety nebo české muzikály, a pak mu zakázané ovoce prodávat ve výživových doplňcích a náhražkách jídla, to je majstrštych, na který je každá vědecká studie krátká. Však to vidíte sami. Ještě před dvěma týdny byla média plná reklam na chipsy a čokoládové tyčinky. Teď jsme zasypáváni pilulkami, které nám všechno tučné a sladké vyženou z těla. Protože kdo nevypadá jako francouzská bageta, měl by se stydět. Nebo zhubnout. A tak jsme my, popletené pletýnky, v neděli dopíjely vaječný koňak, dojídaly vanilkové rohlíčky a pro vyrovnání chutí zakrojily klobásu od moravského Ježíška. Dnes naposledy a hlavně rychle, ať to stihneme. Pochoutky v neděli lákavé se totiž jako v pohádce úderem půlnoci změní na sedmihlavou saň. Takový hrdina, jenž by cukroví porazil vycmrndlou ředkvičkou, se ale ještě nenarodil. Vím, o čem mluvím. Já jsem si dokonce pořídila řapíkatý celer, ale za každou sraženou hlavu vyskočily dvě čokoládové figurky zapomenuté na vánočním stromku.
Po rozhovoru s paní doktorkou jsem složila zbraně. Je leden. Zima útočí. Viry útočí. Depky útočí. Pár kilo navrch je štít, od kterého se, dá-li pánbu, všechno neblahé odrazí. A je tu ještě jedna věc. Od svatby, kdy mi manžel slíbil, že mě bude milovat celou celičkou, jsem nabrala pět kilo. Jenže nevím, která přesně to jsou. Co když zhubnu ta předsvatební? Estéti a zástupci dietního průmyslu prominou. To nemohu riskovat. Leda až od příštího pondělka.
Další glosy Lucie Šilhová najdete v rubrice Očima padesátky. Víte, s kým je v tom Aňa?
