Hlavní obsah

Po stopách neznámých pověstí: Litomyšl smetanovská: Znáte pověst o marnivé hraběnce?

Foto: M-i-c-f-o-t-o, Shutterstock.com

Litomyšl je krásné, historicky a umělecky významné město. V místním zámeckém pivovaře se narodil Bedřich Smetana a mají tu i mimořádně vzácné barokní divadlo – a také ducha zlé hraběnky. Proč se zjevuje a kvílí?

Článek

Pro někoho je zde nejdůležitější renesanční zámek. Pro jiného barokní a renesanční domy s podloubími. Pro milovníky české klasické hudby to, že se tady narodil Bedřich Smetana. A také je v Litomyšli zámecký pivovar. Pivovar má sgrafitovou výzdobu na průčelích. Postavili ho Pernštejnové. Vlastnili ho Waldsteinové.

Na jeho barokní podobě pracoval architekt F. M. Kaňka. Později stal se novorománským. Ředitelem a sládkem zde býval Smetanův otec František. Ten pivovar je důležitý. Protože se tam narodil právě...

Bedřich Smetana 

Je tady třípokojový byt, v němž přišel mistr na svět. I s jeho kolébkou, s postýlkou a houpacím koníkem.

Když jsem sem přišel, z reproduktorů zněla jeho hudba. Smetana tady poprvé hrál na klavír a na housle. Začínal tady vytvářet své první skladbičky. Stojí tu jeho bílá busta.

Přešel jsem přes chodbičku do dalšího pokoje, vybaveného jako salon. Cestou zaslechl jsem německou turistku tázající se průvodkyně, zda skladba, kterou slyší, je Moldau. Průvodkyně souhlasila. Nemohl jsem než upozornit dámy, že skladba se jmenuje Vltava, nikoliv Moldau.

Pověst o pyšné hraběnce začíná 

Nikdo ji neměl rád. Sice byla docela pěkná, ale s každým se hádala a každého peskovala. Ráda se procházívala po zahradě i jinde v nových šatech, které musely být velmi krásné a také vyzývavé. Aby ji všichni obdivovali. Ale jednoho krásného dne ji napadlo něco hodně zvláštního. I když v pověstech a v pohádkách se to opakuje.

Hraběnka si dala zavolat všechny pekaře z okolí a řekla jim, že chce šaty z chleba a z houstiček, vánoček, koláčků, z čeho je napadne. A že ten, kdo vytvoří nejkrásnější šaty, bude skvěle odměněn. „Za tři dny vás čekám!”

Foto: bango, Shutterstock.com

Renesanční zámek je chloubou města

Zámek zvenčí 

O dřevěném hradu na tomhle místě je psáno už v Kosmově kronice. Vyrostl někdy okolo roku 981. Když skončily husitské války, postaven byl hrad kamenný. Od císaře Ferdinanda ho dostal Vratislav z Pernštejna. Dal ho přestavět na renesanční zámek.

Najal si na to italského stavitele G. B. Aostalliho. Roku 1775 to tu vyhořelo. V 19. století se vše obnovilo.

Má čtvercové nádvoří, kam jsem vešel. Zdi dvoupatrového arkádového zámku jsou ozdobeny sgrafity s různými motivy. Na jedné stěně jsou sluneční hodiny, na věži jsou hodiny klasické. Věž výrazně vrcholí okřídleným koněm. Okolo zámku se rozkládá zahrada s pečlivě zastříhanými živými ploty.

Zámecké divadlo a kaple 

Divadlo je barokní. V přízemí zámku. Z roku 1797. Hrávali tady Shakespeara a další klasiky v němčině. Někdy hrál i hrabě Waldstein-Wartenberg. Šestnáct kulis je původních. I zařízení je z doby vzniku divadla. V lóži visí čtyři obrazy tančících baletek. Strop nad jevištěm je zelený se zlatým sluncem ve středu. V něm pak ještě je vavřínový věnec a zlatá lyra.

Renesanční kaple svaté Moniky je o patro výš. Otevřela se v roce 1577. Má krásně zdobený vstupní portál, jimž jsem vešel pod znakem Pernštejnů se zubří hlavou s kruhovou houžví v nozdrách.

V čele kaple je malý oltář ve středu s Ježíšem Kristem na zlatém kříži. Okolo něj stojí sošky dvou bílých andělíčků se zlacenými křídly. Vrchol oltáře tvoří Beránek Boží.

Oltář je osvětlen dvěma úzkými mozaikovými okny okolo. Před oltářem zavěšeno věčné světlo. Strop a stěny zdobí klasicistní malby D. Dvořáka z éry Waldsteinů.

Smutný konec pověsti o pyšné hraběnce 

No, tak jeden pekař to dokázal. Jeho šaty byly z housek a z koláčků. Paní hraběnka mu za šaty skvěle zaplatila, protože měla skutečný originál. Hned si je oblékla a vyrazila v nich na procházku.

Po cestě šla proti ní stará a špinavá žebračka: „Prosím, milostivá paní, slitujte se. Mám velký hlad.”

Vůbec si ji nevšímala, jenom hlavou paní hraběnka pohrdlivě pohodila.

Žebračka ji proklela.

Šaty z dámy v ten ráz spadly a na prach se rozpadly. Stála tu jen tak, jak ji Pán Bůh stvořil. Ale nedosti na tom. Země se rozestoupila a ona se do ní zřítila. Vrací se sem jako zlý duch, chodí kolem místa svého zmizení a děsivě naříká.

Zámek samotný 

Na cestě přede mnou byly zámecké salony. Navštívil jsem ty oficiální i ty soukromé. Viděl jsem mnoho krásných obrazů, včetně jednoho od Antonína Mánesa – „Horská krajina s bystřinou a pasačkou převádějící stádo přes mostek“. Jsou zde dále vyobrazeni Marie Terezie, František Štěpán Lotrinský, Josef II....

Je tu lustr vyrobený na zakázku pro Formanův film „Amadeus”.

Mnoho knih zdůrazňuje vzdělanost šlechty. Posledním sálem v řadě je ten, kam hosté vstupovali sesednuvše přímo z koňů. I proto jsou na stěnách zavěšeny veliké obrazy všemožných ořů.

Proč jet do Litomyšle? Všude tu zní Smetanova krásná hudba a renesance a baroko, jež hosty obklopují, jsou prostě úchvatné.

Jestliže máte rádi pověsti, určitě by vám neměl ujít pořad TaJeMno na Televizi Seznam

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama