Hlavní obsah

Po stopách neznámých pověstí: Kutná Hora Barborčina a černá magie

Foto: Viliam.M, Shutterstock.com

Kutná Hora je starodávné královské město proslulé historickou těžbou stříbra. Je zapsané na seznamu světového kulturního dědictví a také je známé strašidelnými pověstmi. Co prováděli ďábelští mniši a komu se zjevuje bílá paní?

Článek

Město královské a město stříbra. Město úchvatných architektonických skvostů. Bohatství bylo zde objeveno v 10. století, kdy se tady začalo dolovat. Díky tomu nastal i nebývalý rozmach stavební. Postupně vznikaly chrám svaté Barbory, kaple Božího těla, Vlašský dvůr, arciděkanský chrám svatého Jakuba, arciděkanství, sedlecký klášter s chrámem Nanebevzetí Panny Marie, Jezuitská kolej, klášter řádu svaté Voršily, kostel Matky Boží, kostel svatého Jana Nepomuckého. A také kostnice, kamenná kašna v centru a morový sloup. Hrádek, domy U rytířů, Knížecí a Kamenný, Sankturinovský...

Jak to bylo s permoníky... 

To byli takoví staříci, kteří chodili zásadně v červených kabátcích. Měli už bílé vlasy a dlouhé vousy. A mrňaví byli.

Sotva tři pražské lokty měřili. Potrpěli si vůbec na hezké oblečení. Havíři jim každý rok nosili nové kabátky, gatě, košilky a botičky. Protože kdyby na to někdy zapomněli, tak to by bylo zle.

Když se to jednou přihodilo a havíři nepřinesli, co přinést měli, tak je permoníci podzemními chodbami zavedli na takové místo, ze kterého se už nikdy nedostali. Prostě bloudili a bloudili, až se ubloudili k smrti.

Barborčin chrám 

Blížil jsem se k Božímu stánku, který patří v Čechách k nejvýstavnějším. Svou krásou měl překonat pražskou svatovítskou katedrálu. Původně tu byla jenom hornická kaple, která je nyní součástí chóru. Celá stavba chrámu trvala dobrých pět set let. Začala roku 1388 a k cíli byla dovedena roku 1905. Chrám byl zasvěcen svaté Barboře, protože to byla ochranitelka horníků. Ale i Tělu Božímu (do roku 1550). Jeho hlavním tvůrcem byl Jan Parléř. Nejprve měl být chrám trojlodní, později pětilodní. Mistr vytvářel i fiály s květinami a kraby. Kvůli penězům je budova o polovinu kratší, než jak byla vyprojektována. Po Parléřovi se zde činil stavitel Matyáš Rejsek.

Kostel má veliká vitrážová okna, která vpouštějí do vnitřního prostoru hodně světla v mnoha barevných odstínech.

Klenby jsou hvězdicové. Jinde síťové i žebrové.

Na první pohled mě upoutaly fresky z období pozdně gotického. Jsou na nich zobrazeny výjevy z hornického života.

Například v Mincířské kapli je na nich vidět práce při ražení mincí. Ale jsou tu i fresky ukazující Kumskou Sibylu, Trajánův soud, Příchod královny ze Sáby – to v hrobní kapli hofmistra Smíška. Moc se mi líbila dřevěná socha Trůnící Panny Marie z roku 1380.

Foto: evgenchel, Shutterstock.com

Průčelí proslulého chrámu svaté Barbory

Bílá paní 

Tohle stvoření se vyskytuje na mnoha místech. Také v kutnohorském klášteře voršilek. Ozývají se přitom posvátné písně.

Neobjevuje se pravidelně. Jenom v souvislosti s blížící se tragickou událostí. Má-li kdo zemřít, zjeví se bílá paní a pak už se tomu ten dotyčný nevyhne. Stane se z něj umrlec.

O stříbrném zvonu 

To bylo za vlády císaře Rudolfa II. Vždycky o půlnoci začal se sám od sebe pohybovat stříbrný zvon ve Vlašském dvoře. A trápil a probouzel a připomínal. Byl černým svědomím místních.

Totiž, oni tady kutnohorští horníci jednou zamordovali italské, tedy vlašské, zlatníky a zvon jim to pravidelně každou noc připomínal.

A nestačilo to zvonění. Kdykoliv dozvonil, strhla se strašlivá vichřice a ta s sebou brala cokoliv, co nebylo pořádně přidělané – a mnohdy i to.

Blesky za dunění hromů křižovaly oblohu a na obloze se zjevovali mrtví Vlaši, kteří zde dál a dál hledali ukryté poklady.

Dech smrti 

Kaple Božího těla kousek od chrámu svaté Barbory je zvláštní a tajemná. Vznikla jako hřbitovní kaple s kostnicí. Dole se ukládaly kosti zemřelých, nahoře se konaly bohoslužby za zemřelé.

Zvenčí vypadá kaple celkem nenápadně, uvnitř je to vrcholně gotická stavba. Kdo a jak ji využíval? Cosi se o tom šeptá, ale lépe je neslyšet, pokud člověk nechce propadnout peklu či šílenství.

Vedle stojí Jezuitská kolej. Někteří mniši, kteří se pošpinili a přidali se na stranu ďábla, v kapli snad konali divoké seance plné zla...

Kosti... 

V cisterciáckém opatství v Sedlci je kostnice. Místo, jež svou hrůznou krásou přitahuje návštěvníky z celého světa.

Ve spodní kapli hřbitovního kostela žil a pracoval poloslepý mnich, posedlý jedinou myšlenkou. Vytvořit pomník třiceti tisícům mrtvých po morové ráně v roce 1318. A deseti tisícům padlých v husitských válkách. Dal léta Páně 1511 dohromady obrovské pyramidy z lidských kostí a lebek.

Není to povzbudivý pohled. Jako by se smrt zde stále vznášela.

Do Kutné Hory je možno vyrazit za pěknou architekturou, za památkami, ale i za příběhy plnými hrůzy.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama