Hlavní obsah

Očima padesátky: Mám dobré tělo. Ale špatné plavky

Foto: ilustrace Lenka Samešová
31. 5. 2021

Tak už je to zase tady. Mám si pořídit tělo do plavek, nabádá mě reklama. Snad ji také neviděl můj muž. Třeba by se vydal do světa nějaké plavkové tělo hledat. Ale to by bylo nošení dříví do lesa. Protože já mám taky tělo. Akorát na něm občas nosím plavky. A to bude ten problém.

Článek

Nevím, jak to šijí, ale plavky mi vždycky dělaly zadek. A stehna. A taky mi z nich čouhají madla lásky a další hospodářské přebytky nashromážděné za padesát let života. Co mi paměť sahá, vždycky jsem měla na plavky smůlu. První model, to mi byly asi dva roky, postrádal vrchní díl. Asi výprodej. Ty, které jsem nosila ve třinácti, měly šňůrky, které lákaly klukovské ruce k rozvazování. V sedmnácti jsem byla hysterická, že plavky nedokážou zakrýt tmavý stín v tříslech. V pětadvaceti se všechny modely chovaly jako tanga, byť jsem tomuto až příliš intenzivnímu prádlu dvakrát neholdovala. Vlastně ani jednou. Ve třiceti plavky jen těžko dokázaly ukrotit poporodní kila, jimž se u mě tak zalíbilo, že zůstala navěky. Jenom si teď říkají preklimakterická.

Plavek, které se k mému tělu nechovají ani za mák uctivě, jsem během života nastřádala slušnou sbírku. Teď se to doufám změní. Fenomén fair trade snad pronikne i do plážového byznysu a brzy začnou po celém světě otevírat férové obchody s férovými plavkami. Budou je navrhovat lidé vzdělaní v zákonech gravitace. Kromě pračky a žehličky bude na cedulce každého modelu přeškrtnuté zrcadlo, mobil a Instagram. Materiál bude odolný nejen vůči slunci, ale také mindrákům a návodům, jak kvůli úbytku pěti kil (většinou tělesných tekutin) během pár dní zdecimovat žaludek i konto zároveň. Férový střih podtrhne fakt, že každá žena má postavu tak akorát, protože nikdo nemá čáku na to cpát lidi do šablony. Že někdo vypadá jako muffin a jiný zase jako okurka, no a co? Než jsem se ustálila na modelu krev a mlíko”, vystřídala jsem různé tělesné tvary a proporce a mohu zodpovědně říci, že žádný nebyl lepší nebo horší. Ať jsem měla na břiše buchty anebo mazanec, svět se dál otáčel, slunce svítilo a čokoláda rozplývala na jazyku. Život se dokonce nezastavil ani tehdy, když jsem hned po první vrásce objevila první známky celulitidy. Holt už mi není dvacet. Za to se přece nemusím stydět.

Některá ho vystavuje hrdě na fotkách, jiná ho schovává pod faldíky, další ho má v hlavě. Ale tělo do plavek máme všechny. Teď jenom sehnat ten férový model. Anebo se koupat nahá.

A kdyby náhodou počasí přálo natolik, že můžete v plavkách chytat bronz, přečtěte si k tomu některý ze starších fejetonů Lucie Šilhové v její rubrice Očima padesátky

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek