Článek
Víš, jak jsem na tebe přišla? Viděla jsem nedávno několik starých klipů skupiny STP (Soubor tradičního popu, skupina, která měla komunistickým režimem zakázanou činnost) a ty tam všude jsi!
Tak to by mě zajímalo, protože já jsem tyhle věci nikdy neviděla. Dost často jsem k nim chodila na mejdany, mohlo mi být tak šestnáct. Byla jsem „mladý tele" z konzervatoře a kluci byli takoví nezávislí, což se mi hrozně líbilo, protože já jsem se pohybovala spíš v tom „spořádaném" prostředí a tohle zavánělo undergroundem, takže pro mě to mělo neopakovatelnej šmak. V tom bytě na Staromáku jsme sprejovali zdi, měla jsem je ráda, znala jsem jejich písničky a chodila jsem na jejich koncerty. Jestli hrajou, tak na nějaký jejich koncert zajdu, zavzpomínat na starý dobrý časy.
A chodíš vůbec někam, když máš děti a spoustu práce?
Nejvíc kapel asi slyším, když jedu s dětmi na vinobraní do Mikulova (smích), ale byla jsem na Metallice, tu jsem si strašně užila, a nedávno na Iggy Popovi. Byl naprosto skvělej, a tak jsem si říkala, že musím na koncerty chodit víc. Ale pochybuju, že by bylo všechno tak dobrý jako Iggy Pop, protože tomu je sice šedesát, ale když ho vidíš, říkáš si, i to stáří je relativní, jak si to zařídíš, tak to máš, a takovýhle člověk tě normálně tou svojí energií „nabije". Viděla jsem ho zdálky, a když jsem si pak na internetu našla fotky, tak zblízka tam sice je ta svraštělá kůže, ale jak říkám, jeho vyzařování bylo úplně neskutečný.
Jak to říkáš, tak mám dojem, že jedeš pořád v podobném modelu jako dřív...
Nejedu. Naopak mám za sebou období, kdy jsem byla úplně mimo. Ty děti mě dostaly někam jinam. Byla léta, kdy jsem vlastně nic okolo neslyšela. Nevím ani, co jsem dělala, co jsem řešila, asi jsem ani nežila. Ale protože je můj starší syn mimořádně hudební a hraje na violoncello a na bubny, začínáme spolu například tu hudbu zase objevovat a to mi přijde zábavný. Takže teď už bych ráda opět žila, slyšela, viděla, a když jsi ještě k tomu s lidma, který miluješ, o to jsou ty zážitky umocněný.
Nela Boudová svou roli ve hře Evropa milujeFoto: Lenka Hatašová
Máš normálně fungující rodinu?
Ne. Já jsem se nikdy nevdala. Mám otce svých dětí, je to bezvadnej a inteligentní člověk, ale taky mám už čtyři roky přítele, kterého miluju a jsem moc ráda, že ho děti přijaly. I když vím, že to bylo asi tak dva roky bolestivý, zkrátka jsem se „na starý kolena" zamilovala a mám dojem, že do té doby jsem ani nevěděla, co je láska. I děti to pochopily. Nejsem na to zvlášť pyšná, ale prostě se to stalo a můj život za mě nikdo jiný neodžije.
A nechtěla bys někdy aspoň trošku vrátit čas?
Ani náhodou. Ani den. Mě to všechno baví a kupodivu čím dál víc i práce. Minulý týden jsme měli premiéru Intimního divadla Dáši Bláhové, hru, která se jmenuje Evropa. Hrajeme to zatím u Kaštanu na Praze 6 a napsal to Australan Michale Gow. Jsem tam za stárnoucí herečku, ono to ty muže přitahuje (smích), společně s Honzou Křížem. Ten autor to napsal pro Dášu Bláhovou a Dáša se teď rozhodla, že mi tu roli přenechá, a já jsem moc ráda, protože to je fakt jedna z nejhezčích rolí, co jsem kdy hrála.
Jinak jsem v Činoheráku a do jiného divadla bych ani nechtěla. Éra sice už není ta nejslavnější, co byl Abrhám, Kodet, Čepek, ale podle mě i tak dost dobrá, hraju ve Vodním družstvu, dále je to Maska a tvář a teď poslední je Kunderova Ptákovina, což byla vlastně velká práce tu hru od něj získat, taky dovolil jen panu režisérovi Smočkovi, aby ji udělal. Taky mě čeká práce na sitkomu Sousedé pro televizi, pro mě je to dosud neprozkoumané pole a to mám ráda. Bude to o ostravské rodině, která se nastěhuje do Prahy, se mnou ve dvojici bude hrát ještě Tomáš Turek, pak Yvetta Blanarovičová a Norbert Lichý.
