Manžel má deprese. A je to peklo!

„S manželem jsem se poznala před šesti lety. Byla to láska na první pohled. David je o šest let starší, vysokoškolsky vzdělaný programátor. Nikdy neměl žádné problémy, zdravotní a ani psychické. Na první pohled na každého působil vždy jako slušný muž, vtipný a sršící optimismem. Před třemi lety jsme se vzali a před rokem se nám narodila dcera Kristýnka. V té době bylo všechno ještě v pořádku,“ vzpomíná Markéta.

Krátce po porodu se však David začal uzavírat do sebe, trpěl změnami nálad a neustále mu něco vadilo. „Ne že by kritizoval mě. Spíš věci kolem. Trápili ho kolegové v práci, zakázky, na kterých dělal, ale i nedostatek peněz a volného času. Často říkal, že je všechno ztraceno, že mu skončilo mládí a nic ze života už nemá a mít nebude. Snažila jsem se ho chápat a musela jsem uznat, že opravdu celé mládí hodně pracoval a studoval, aby se jednou měl dobře. Obdivovala jsem ho za to, kam až se dostal a jak moc se snažil, abychom my jako rodina nemuseli žít v chudších poměrech,“ hrdě říká Markéta.

„Když mi o této své krizi vyprávěl stále častěji, navrhla jsem mu, že pojedeme na dovolenou jen sami dva a hezky si ji užijeme. Myslela jsem, že potřebuje odpočinek. Jenže z dovolené v Turecku se vyklubalo peklo. Po troše alkoholu se začal chovat jako blázen. Pokřikoval na lidi v restauraci, mně sprostě nadával, že jsem mu zničila život, že má na krku rodinu a sám nemá už žádnou svobodu. Křičel, že už bude celý život jenom dřít, abychom my nepochcípali hlady. Nakonec na hotelovém pokoji šel na balkon, stoupl si za jeho zábradlí a vyhrožoval, že skočí. Povedlo se mi ho přemluvit, aby to nedělal. Ráno skoro nemluvil, v očích měl slzy. Omluvil se. Já jsem trvala na tom, aby šel k psychiatrovi.

David hned po návratu mému přání vyhověl a šel na vyšetření. Diagnóza byla jasná: deprese. Dostal středně silná antidepresiva. Doufala jsem, že mu to pomůže a díky lékům budeme žít zase normálně. To jsem se ale mýlila!

Můj muž teď sice netrpí depresemi a návaly hysterie, ale je úzkostný a má něco, co bych přirovnala k halucinacím. Jednou přiběhl z práce celý uřícený, zahodil tašku na zem a zalezl do skříně mezi mé oblečení. Bál se, že jej něco honí. Vylezl po šesti hodinách. Jindy zase vidím, jak se v posteli celý třese a výrazně potí. Když se zeptám, jestli je v pořádku, poprosí mě o úplné ticho. Prý mu vadí jakýkoli zvuk. A asi na tom něco bude. Když totiž malá Kristýnka pláče, vidím, jak David během pěti minut propotí celé tričko. Mnohdy musí i odejít z bytu.“

Jak Markéta přiznává, prakticky není den, který by byl v jejich životě normální. „Manželova psychiatrička sice říkala, že první dva až tři měsíce může trpět nepříjemnými stavy a halucinacemi. Už jsou to ale tři měsíce a jeden týden, co bere prášky. A neřekla bych, že se něco lepší. Nepříjemnou skutečností je i to, že od doby, kdy začal brát léky, jsme neměli sex. Jeho dočasná sexuální dysfunkce je také způsobena antidepresivy. Modlím se, aby toto období skončilo. Partnera opustit nechci, protože ho miluji. Ale je to někdy velmi těžké,“ dodává.

Co na to lékař? „Některá antidepresiva jsou známá tím, že se v prvních měsících užívání mohou dostavit nepříjemné vedlejší účinky. Většinou se jedná o zvýšenou citlivost na určité podněty, například na hluk, stres anebo třeba nepořádek. Poměrně často trpí muži také dočasnou impotencí. I ta později odezní. Pokud by však tyto stavy trvaly výrazně déle, je nutné je konzultovat se svým lékařem,“ vysvětluje klinický psychiatr Martin Mazánek.

Zažila jste i vy něco podobného? Prožívala jste s manželem podobné peripetie? Nebo nějaká jiná zásadní událost změnila váš život? Napište nám o tom na pribeh@prozeny.cz! Každý uveřejněný příběh od nás získá 500 korun!