Článek
Holka jako rtuť, která hrála házenou, plavala a nezastavila se ani na chvíli. Taková byla Martina na základní škole. „V té době jsem jedla všechno, nijak jsem se nehlídala, klidně jsem snědla čokoládu na posezení,“ vypráví. Nikdy nebyla žádný hubeňour, obalovaly ji ale svaly, ne tuk.
Ve čtrnácti přišel zlom – při cvičení si utrhla vazy v koleni. S intenzivním sportováním bylo na dlouhou dobu konec. A kila začala přibývat rychlým tempem.
Hubená modelka? To mě neláká!
Martinin boj s váhou tedy začal už na střední škole. Nebyl ale moc úspěšný. Snažila se hlídat si stravu, bez pohybu to ale nefungovalo. A kdykoli se pokusila ke sportu vrátit, přehnala to a přivodila si další zranění, třeba pochroumaný loket. „Nikdy jsem nechtěla být hubená modelka, to mne netáhlo. Byla jsem naprosto spokojená s 60 kily, která jsem měla v těch čtrnácti, a k těm jsem se chtěla vrátit,“ říká Martina.
Přebornice přes diety
Šla na to metodou pokusů a omylů. „Nejdřív jsem ubírala na jídle. Dokázala jsem nejíst celý den, ale večer mě to samozřejmě přemohlo a snědla jsem, na co jsem přišla. Byla jsem přeborník přes všechny možné diety. Ananasová, podle Kořínkové, podle krevních skupin… Vždycky jsem si koupila nějakou knížku, kde slibovali zázraky, a třeba jsem i pár kilo zhubla, pak jsem ale přibrala ještě víc. Kdykoli jsem začala cvičit, tak mi začalo o to víc chutnat, takže efekt byl nula.“
Skutečný efekt přinesla až bandáž žaludku. Díky ní se Martina po roce dostala na 80 kilo. Pak ale zjistila, že čeká dítě – a bandáž musela ven.
Třikrát týdně v posilovně
Po řadě pokusů a dvou těhotenstvích to Martina dopracovala na 120 kilo, tedy dvojnásobek původní váhy. Přesto nakonec dokázala zhubnout přirozenou cestou, jen úpravou jídelníčku, a hlavně pohybem. Ve společnosti STOB jí dokázali vysvětlit principy zdravého hubnutí a pomohla i psycholožka a obezitoložka Šárka Slabá.
Jak se tedy Martina dokázala zbavit za přibližně rok neuvěřitelných 40 kilo? Kalorie nepočítá, k obědu si klidně dá klasickou „hotovku“ v závodní jídelně. To hlavní je ale pohyb, který ji baví a přitom funguje: „Třikrát týdně chodím do fitka, třeba na společný trénink s činkami, na kruhový trénink, na orbitrek nebo stepper. Dávky jsem zvyšovala postupně, aby nedošlo ke zranění. Také jsem začala hodně chodit. Cestou do práce třeba vystoupím z tramvaje o zastávku dřív a dojdu pěšky. A v práci nejezdím výtahem!“
Dnes má Martina 80 kilo. Těší se z toho, že si může oblečení vybírat v běžných obchodech a ne v těch s nadměrnými velikostmi. Hubnutí už nejde tak rychle, jako zpočátku, ale pokračuje dál, pomalu, ale jistě.
Také vás baví sport? Nechte se inspirovat!