Článek
Neoficiální zdroje uvádějí, že děti mladší dvanácti let tvoří zhruba pět procent všech pacientů trpících poruchou příjmu potravy! „Mentální anorexie je samozřejmě typická pro období adolescence a rané dospělosti, ale vyskytnout se může i v dětském věku, na rozdíl od mentální bulimie, která je u dětí neobvyklá,“ potvrzuje Jana Kocourková, klinická psycholožka z Dětské psychiatrické kliniky Univerzity Karlovy 2. Lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Motol.
Pozor i u batolat!
První problémy s příjmem potravy se mohou objevit už u batolat, tedy dětí do tří let! Jde o takzvanou infantilní mentální anorexii, která vzniká ve chvíli, kdy dítko nechce jíst, rodiče se ho snaží přesvědčit, aby jedlo, do jídla ho nutí, a tím vzniká konflikt. Pro citlivější a zranitelnější děti pak jídlo vlastně znamená problém, nepříjemnou situaci, rozzlobenou maminku či tatínka, a proto se mu vyhýbá. Ve své dětské hlavičce si vytvoří jednoduchou rovnici – když jíme, je to nepříjemné, proto raději jíst nebudu.
Nemusí to hned být anorexie!
Pokud doma s jídlem bojujete, nemusíte se hned obávat nejhoršího. Na druhé straně existuje hned několik dětských poruch příjmu potravy, které je důležité nepodceňovat. „U dětí se nevyskytuje jen mentální anorexie, ale i atypické poruchy příjmu potravy, například emoční porucha spojená s vyhýbáním se jídlu nebo syndrom specifické vybíravosti v jídle,“ upřesňuje Jana Kocourková.
Odmítání jídla nemusí být jen obyčejná dětská vybíravost, může to naznačovat skutečně vleklý problémFoto: thinkstock
- Emoční porucha spojená s vyhýbáním se jídlu – je to jakýsi předstupeň mentální anorexie. Děti odmítají jíst, ale nepřiznají, že je to kvůli touze po štíhlosti. Takže si vymýšlejí nejrůznější „reálné“ důvody. Buď je bolí bříško, zub nebo v krku a podobně. Pro rodiče je těžké tuto poruchu odhalit, protože pro ni není typický drastický úbytek na váze, dítě se nijak chorobně nesleduje, nelpí na svém vzhledu.
- Syndrom vybíravosti v jídle – ten se objevuje většinou u osmiletých až dvanáctiletých dětí, především chlapců. Dítě má pár oblíbených jídel a nic jiného jíst nechce. Odmítá cokoli ochutnat, zkusit něco nového. Tato porucha je problematická především v tom, že je pak velmi těžké dodržet běžné zásady zdravé výživy, hlavně pestrost jídelníčku.
Tip redakce:Zdravý jídelníček pro děti najdete zde.
Dítě a anorexie, jak ji poznat
Strašák mentální anorexie je ale reálný, i když máte doma osmiletou holčičku. „Je třeba si uvědomit, že problémy vznikají postupně. Nejdřív se to může projevovat běžnou vybíravostí, která se ale zhoršuje a dítě odmítá stále více potravin,“ popisuje psycholožka Danuše Jandourková. To je první moment, kdy byste měli zpozornět. Většinou děti odmítají nejdřív nejkaloričtější jídla, pak přidávají ta běžná, až zůstane jen pár „light“ potravin.
Ovšem pozor, nemusí to být tak jednoznačné. Pokud jde o malé dítě, které zatím nepozná, jakou kalorickou hodnotu dané jídlo má, může jeho vybíravost tuto logiku postrádat. Klidně si může myslet, že čokoládová tyčinka je menší než salátová okurka, tudíž po ní nemůže tolik přibrat. A tak se „láduje“ drobnými cukrovinkami a žije v přesvědčení, že si drží štíhlou linii.
Pozor! I malé holčičky mohou trpět mentální anorexií!Foto: isifa
Toto jsou další příznaky mentální anorexie u dětí, sledujte je:
- Úmyslný úbytek hmotnosti (dítě se snaží vynechávat například večeře, hodně cvičí)
- Nereálné představy o své postavě (pocity, že jsou tlustí, nehezcí, i když jsou naprosto v pořádku)
- Zaujetí vlastním tělem (dítě se často pozoruje v zrcadle, je na sebe až chorobně háklivé, například je hysterické při jakémkoli sebemenší odřenině či bouli)
- Dítě nesnese, když ho u jídla někdo sleduje (jako by cítilo provinění, že jí)
- Uzavírání se do sebe (z jindy veselého přátelského dítěte se stává samotář, který se s nikým nebaví, je bez nálady)
Proč nejí?!
Co proboha může u malých holčiček, které v televizi sledují maximálně šmouly, ale vyvolat anorexii? „Může jít o průvodní jev deprese, případně může být spouštěčem nějaká nadměrná zátěž, neúspěch ve škole, nedostatek podpory ze strany rodičů, jejich příliš velké nároky a podobně,“ říká Danuše Jandourková.
Opět platí, že obrovský díl zodpovědnosti nese rodina. Toto jsou velmi rizikové faktory:
- Maminky dietářky – dítě vidí, že maminka buď nejí, nebo když dietu poruší a nají se, má z toho výčitky svědomí. Pokaždé je jídlo jako negativní jev.
- Časté řešení toho, kdo jak vypadá – pokud tatínek například neustále opakuje, jak bývala maminka zamlada štíhlá, jak to té sousedce, co teď zhubla, moc sluší, dává tím dítěti jasný signál. Musím být štíhlá, aby mě měl tatínek rád.
- Prostředí, kde je štíhlost nutnost – sem patří například malé baletky, krasobruslařky či gymnastky. Pokud chtějí být ve sportu dobré, měly by být štíhlé. A to se lehce zvrhne.
- Neurvalé chování – možná je vaše dítko skutečně trochu baculaté, nikdy na něj ale v tomto směru nebuďte zlí. Zapomeňte na věty typu „necpi se, jsi buřt!". Raději nenápadně změňte jídelníček, vařte zdravě, nekupujte sladkosti a začněte se svou ratolestí sportovat. Dítě jistě ocení spíš společný výlet na kole, než urážky!
Tip redakce:Dítě se od rodičů učí nápodobou, naučte ho zdravému přístupu k jídlu pomocí Těchto deseti zásad správného stravování.
Nepodceňujte počínající problémy!
Možná máte pocit, že zbytečně plašíte, že vaše dítě prostě jen nemá rádo nejen špenát, ale ještě pár dalších potravin. Přesto se nevyplácí tohle podceňovat. V případě jakýchkoli problémů je v první řadě potřeba vyloučit s pomocí pediatra fyzické důvody pro odmítání jídla.
Pak je dobré vyhledat odborníka. „Leckdy postačí ambulantní péče, a to psychologická nebo psychiatrická, zaměřená na psychoterapii dítěte, ale i celé rodiny. Jen v závažných případech je nutná hospitalizace,“ vysvětluje Jana Kocourková.
Máte s něčím takovým zkušenosti? Zapojte se do naší diskuse.
