Hlavní obsah

Milujete víc partnera, nebo děti?

Foto: Thinkstock

Mezi rodiči by měla panovat vyvážená harmonie

Dítě je radost i starost zároveň. Svého rodiče totiž může milovat tak, až se životní partner začne cítit ohrožen ve své pozici. A co teď? Je lepší dát přednost jemu, nebo dítěti? A je vůbec dobré upřednosťnovat přání dítěte před tím partnerovým? Rozluštěte svůj rodinný milostný trojúhelník, dokud je čas!

Článek

Takový rodinný „milostný trojúhelník“ může vypadat jako nevinná hra. Stejně jako u čtyřleté Leontýnky, která neustále visí svému tatínkovi na krku, slyší od něj, že je jenom jeho, a spolu jdou proti mamince. „Leontýna prohlašuje, že až bude veliká, si vezme tatínka za muže. Což o to, to vážně neberu, ale vadí mi takové to obcházení mých příkazů a přání,“ svěřuje se její maminka Monika. Podle jejího rodičovského úsudku není normální, že její manžel své dceři skoro všechno povolí, a to i přesto, že to Monika hodinu před tím zakáže. Jenže manžel přijde z práce, a všechno je jinak.„Již několikrát jsem se snažila s partnerem si promluvit, ale neúspěšně. Pak si připadám bez autority a poníženě. Neustále se kvůli takovým situacím hádáme,“ vzdychá Monika. „Oni dva jsou prostě silná dvojka.“ Je čeho se bát?

„Tatínek je nejlepší. A je jen můj!“

„Když dítě říká, že si vezme tátu nebo mámu, až bude velká(ý), jedná se o normální vývojovou fázi. Pro dítě se maminka či tatínek jeví jako ideální, dokonalý rodič,“ objasňuje psycholožka Kristina Březinová. „Proto děti někdy prohlašují, že si je vezmou, až budou dospělé, protože ,maminka je nejlepší, nejhodnější'." Podle ní tato fáze zpravidla vymizí a děti se začnou postupně od rodičů více oddělovat, přecházet k dalším postavám v sociálním okolí: ke kamarádům, dalším lidem v rodině a podobně.

Foto: Thinkstock

Rodiče by si své spory neměli řešit před dítětem

Dva proti zbytku rodiny? Špatně!

Tady se tedy není čeho bát. Horší je to v oblasti podrývání autority. „Co se týče výše uvedeného případu, tam je třeba domluvit se na jednotné výchově. Tatínek si může holčičku něčím zavazovat, poskytovat jí výhody, a dítě samozřejmě postřehne, že u něj je těch výhod více. Tatínek jde v podstatě jakoby do koalice se svou dcerou proti zbytku rodiny, což není dobře,“ dodává psycholožka. Takového neposlušného tatínka je tedy třeba „chytnout za vlasy“ a připomenout mu, že výchova je pro dobro dcery a není radno ji podceňovat, zvlášť v tak útlém věku, kdy se formuje osobnost dítěte. Na souhře partnerů totiž opravdu hodně záleží!

Strašák vztahů – partnerská žárlivost

Když není spolupráce partnerů příliš dobrá, vyskytnout se mohou i další komplikace – jeden z rodičů začne mít přílišné pozornosti, kterou dostává jeho dítě, až příliš, což může vyústit v žárlivost. Své o tom ví tatínek Milan. „Mám s přítelkyní pětiletého syna. Oba ho milujeme, ale Karolína Matýska staví na první místo,“ domnívá se třicetiletý podnikatel. „Všechno se točí okolo něho. Co chce, co nechce, co cítí. Karolína mi pořád říká, že teď musím udělat tohle, aby se její syn necítil hrozně, pak zase tamto.“ Milanovi je líto, že spolu s partnerkou nemají partnerský vztah jako dřív, ale jsou už „jen“ rodičové. „Náš syn je podle mě vychovávaný až příliš citlivě. Bude z něj rozmazlenec. Jenže pokaždé, když na něj zvýším hlas, setkám se s odporem přítelkyně, která ho pak neváhá celé odpoledne utěšovat,“ uzavírá Milan svůj příběh.

Foto: Thinkstock

Rodičovská fixace na dítě může být nezdravá

Co se v mládí naučíš…

Je tedy vidět, že nejen holčičky, ale i chlapečkové dokážou tak trochu zneužívat situace, kdy s nimi „drží basu“ jeden rodič víc než ten druhý. „Pro tuto fixaci lze v odborné literatuře nalézt termín Elektřin (dcera vůči otci) a Oidipův (syn vůči matce) komplex, kdy se dítě fixuje na opačného rodiče a pociťuje rivalitu vůči rodiči stejného pohlaví. V psychoanalýze se pod termínem Oidipův komplex označuje instinktivní náklonnost jedince mužského pohlaví – obvykle ve věku 3 až 6 let – k matce se současným agresivním chováním k otci,“ popisuje psycholožka Březinová. A dodává, že jeho přetrvávání v pozdější době dospívání může být zdrojem duševních obtíží dotyčného.

Prvotně by tedy měl být v manželství na prvním místě vztah obou partnerů, pak teprve k dětem, aby vše drželo pohromadě. „Pokud jeden z rodičů uzavře tichou koalici s dítětem, tak si z něj dělá vlastně jakoby náhradního partnera – maminčin synáček, tatínkova dceruška. Děti pak často s rodiči řeší jejich dospělé problémy, suplují jim dospělý vztah, učí se rodičem manipulovat, dolovat z něj hmotné dary a přízeň,“ varuje psycholožka před následky.

Pozor na vlastní chyby!

Proto ať už se u vás v rodině fixuje partner na dítě či opačně, nenechte to bez povšimnutí. Jestli manžel či druh nebude respektovat vaše přání situaci řešit, neváhejte vyslovit termín „partnerská poradna“. Co mu totiž nevysvětlíte vy, o to se může pokusit odborník. Ale pozor. Ani vy nebuďte slepá vůči alarmujícímu chování partnera! Zkuste si objektivně zhodnotit, zda se svému dítěti nevěnujete na úkor partnerského a milostného života, který přece potřebuje pravidelnou údržbu!

A jak to funguje u vás doma? Máte spokojeného partnera nebo potomka? A co vy?

ynezorPumanzeSaNyknalC