Mluvit, nebo nemluvit s dětmi o sexu?

Je těžké najít vhodnou odpověď na to, proč zrovna ležíte s partnerem nazí v posteli, když je odpoledne, nebo „jen tak" klečíte u mužského přirození... Jak rychle dojdou slova, jakmile se malá Natálka nebo Tomášek bezprostředně zeptají, co to sakra máma s tátou dělají. Už jen pro ten vyděšený výkřik nebo výraz tváře hledáte adekvátní odpověď a zjišťujete, že bujnou fantazii pořád ještě máte, neboť „zašívat" tatínkovi kalhoty pusou, vás napadlo jako nejrychlejší výmluva. Nebo snad lovíte v jeho kalhotách uprchlého chameleona z akvária? (Každý oslovujeme penis jinak.)

Zakódovaný pud, že sex je něco, co patří nejdřív do období puberty, nám nedovolí přemýšlet jinak, než že špunt má na „tyhle věci" ještě času dost. Jenže už od kolébky dítě ví, že otírání kapesníčkem v rozkroku je příjemné. Za pár let se začne porovnávat se sobě rovnými a napodobovat to, co vidí u dospělých. A jak dítě roste a vyvíjí se, přichází na to, že do svých fantazií dovoluje vstoupit i jiné osobě. Najednou představy o milování s druhým nejsou tak pitomé a zvědavost velí: Jdi do knihovny nebo na internet zjistit, jak se věci mají.

Ale vraťme se zpět. Jako správní rodiče bojící se o psychickou újmu své ratolesti a s ohledem na jeho rozumové chápání, odkládáte hovory o sexu na pozdější dobu. Jenže tím, že mezi návody, jak si správně utřít zadeček, chybí něco o příjemných pocitech, když tam dole náhodou ručka zůstane viset, dojde dítě k následujícímu závěru: Rodiče mi lžou, nebo se jich nemůžu zeptat na všechno. (Vychází i ze situace, že jakmile si tře genitálie, je označeno za zlobivé. Pro čtyřleté dítě ale tyto dotyky neznamenají totéž co pro dospělého člověka, jemu je to prostě jen příjemné - nic víc.) Rodič by neměl moralizovat, ale okomentovat dotyky svého dítěte poznámkou: „Je to příjemné, viď?" Pak stoupne v ceně, u dítěte vzbudí důvěru, což zapříčiní, že se ratolest za pár let přijde sama zeptat...

V situacích, kdy ale dojde k hlazení na veřejnosti, je nutné dítě napomenout, že se mu tyto věci zakazovat nebudou, nicméně mezi lidi tohle nepatří, tak ať si to nechá na doma. Paul Joannides v knize Sex je umět, chtít a vědět také podotýká, že děti starší čtyř let, které veřejnost sexuálně provokují svým chováním, mají pravděpodobně obavy a strach, jež se sexem absolutně nesouvisí. Pak je vhodné navštívit psychologa.

Případy, kdy vás potomek nachytá při hrátkách, mohou být víceméně komické, i když to zrovna v té chvíli tak nevypadá. Jestliže se tak stane, nepanikařte. Zakryjte nahou kůži a netvařte se provinile, nemáte proč! Dítě odneste do jeho pokoje, a pokud se vás zeptá, co to mělo být, v klidu mu odpovězte, že tatínek a maminka se milovali, a jestli bude chtít, tak mu druhý den vysvětlíte, co to vlastně je. I když na to zapomene, začněte o tom mluvit jako první. Vysvětlete mu, že je to činnost, která přináší hezké pocity už jen proto, že se dělá o samotě. Proto musí mít táta s mámou soukromí. A pokud se dítě ptá na nějaké zvuky, usmějte se a proneste, že tenhle rámus nemá nic společného ani s hádkami, ani s násilím, neboť to jsou projevy štěstí.