Hlavní obsah

Mluvit s miminkem v bříšku? Ano!

Foto: shutterstock.com

Miminko vnímá vaše dotyky i hlas

Miminko. Malinký uzlíček, který nadevše milujeme. Maminka již v bříšku sleduje každý jeho projev, pohyb, zpívá mu a mluví s ním... Otázka ale zní: Slyší ji? A odkdy to malé v bříšku vnímá i tatínkův hlas či pohlazení? A jak začít mluvit a komunikovat s již narozeným miminkem? Na vše vám odpovíme!

Článek

Časopis Uzlíček

Vše začíná v děloze

Již v nitroděložním vývoji jsou utvářeny komunikační schopnosti každého z nás. Zatím se neví, ve kterém měsíci přesně, odborníci ale na tomto zjištění stále pracují. Co ale již vědí, je, že už v tomto období mohou rodiče, tatínka nevyjímaje, komunikovat s drobečkem, který se chystá do našeho světa a podněcovat jeho vývoj. Jak?

  • Dotýkejte se bříška – Hlaďte je. Tímto způsobem začíná vaše první vzájemné dorozumívání se.
  • Mluvte na dítě (bříško) – Povídejte mu o tom, jaké je to na světě a jak se na něj těšíte.
  • Čtěte mu nahlas – Ač se vám to možná bude zdát hloupé, už v tomto období pokládáte základy slovní zásoby dítěte.
  • Pracujte s hlasem – Mluvte konejšivým, veselým tónem, nehádejte se a nekřičte. Svoji rozladěnost již nyní přenášíte i na dítě.

Zkrátka věnujte mu lásku a pozornost. Vaše miminko to cítí!

Miminko je na světě

Tak, váš drobeček se před chvílí narodil. Co můžete pro vaše dorozumívání dělat v těchto prvních chvílích? Pokud je to jen trochu možné, nenechte se rozdělit, děťátko chce opět cítit teplo vašeho těla, pohlazení, tlukot vašeho srdce, hlas rodičů... Tím vším začínáte svoji první vzájemnou komunikaci.

Dalším důležitým momentem komunikace s dítětem je, aby ta verbální, tedy to, co říkáme, byla v souladu s neverbální, tedy s tím, co děláme, jak se chováme a se způsobem, jakým to říkáme = melodie, tempo, intenzita, citové zabarvení. Děti v útlém věku vnímají převážně způsob komunikace a až v druhé řadě obsah. Jak?

  • Mluvte na dítě tváří v tvář– Sledujte jeho obličej a umožněte mu sledovat váš (vzdálenost cca 20 cm), pracujte s mimikou.
  • Mluvte pomalu a zajímavě – Pracujte s melodií a intenzitou hlasu.
  • Snažte se dítě nemystifikovat – Popisujte dítěti po pravdě situace, kterými prochází, a pamatujte na výše uvedený soulad.

Nyní si pojďme popsat jednotlivá vývojová stadia komunikace a to, co v nich jako rodiče můžeme pro své děti udělat.

Foto: shutterstock.com

I při kojení na děťátko mluvte

V přípravném, předřečovém období vývoje, jsou důležité:

Sání, žvýkání, polykání, úsměv

Dítě si připravuje a procvičuje mluvidla (ústa, jazyk, čelist) na složitější činnost, jakou je řeč. Úsměv je jedním z prvních důležitých komunikačních prostředků. Jako takový se u dítěte objevuje kolem druhého měsíce. Je znamením příjemného naladění z přítomnosti někoho známého, pocitu jistoty a pohody.

Křik

Dítě jím nejprve reaguje na jakoukoli změnu, později jeho prostřednictvím také upoutává pozornost a snaží se o komunikaci. Postupně křik začíná být citově zabarvený. Nenechávejte dítě křičet bez odezvy. Křik má vždy svůj důvod. I pokud je tím důvodem pouze dožadování se přítomnosti někoho dalšího. Reakce ve stylu „ať si procvičí plíce, necháme ho vyřvat“ apod., nejsou na místě. Alespoň pokud se jedná o dobré základy komunikace.

Broukání

Jen těžko se popisuje slovy. Je to jakési jemné chrčení, brblání a mlaskání, které však již také nese prvky komunikace, pokud se dítěti dostává reakcí. Někdy se o něm mluví jako o pudovém žvatlání.

Žvatlání

Rozlišujeme pudové a napodobivé žvatlání. Odborníci tvrdí, že pudové žvatlání je pouhá hra s mluvidly. I ta však souvisí nejen s přípravou mluvidel na řeč, je to jejich malá rozcvička, ale také s komunikací. Pokud tuto hru hrajete s dítětem, je pro ně zajímavější, zábavnější, trvá déle a dítě tudíž rychleji přechází do dalšího stadia zvaného napodobivé žvatlání.

Napodobivé žvatlání se objevuje mezi 6. a 8. měsícem a více než hlásky dítě napodobuje zejména melodii a rytmus řeči. Pozoruje pohyby mluvidel osob, které s ním komunikují. Probíhá sluchová kontrola – dítě se poslouchá.

POZOR! Jedná se o první důležité období, kdy si rodiče mohou všimnout odchylek ve vývoji. Pudové žvatlání a broukání se objevuje i u dětí neslyšících, zatímco napodobivé žvatlání pouze u dětí slyšících!

Pokud tedy po 6. měsíci dítě žvatlat a vůbec komunikovat verbálně přestává, případně pouze křičí, je čas se poradit s odborníkem – pediatrem, případně lékařem na ORL.

Foto: shutterstock.com

Sledujte dítě při jeho aktivitách

Ne vždy dělá dítě to, co si myslíme…

Děti vyvíjí spoustu aktivit. Neustále. A je pouze na nás, rodičích, jestli je vidíme. Základem dobré pozitivní komunikace s dětmi je naučit se dívat a vnímat aktivity našich dětí. Pokud je uvidíme a budeme z nich při své komunikaci vycházet, jsme na té nejlepší cestě k radosti. A na závěr trocha koření, které „dochutí“ tento recept na podporu správné komunikace s našimi nejmenšími:

Sledujte své děti 3 – 5 minut bez toho, abyste jim zasahovali do jejich činnosti. Nejprve sami pro sebe, v duchu, si zkuste komentovat, co vidíte, co dítě dělá. Později to zkoušejte nahlas. Jednoduše řekněte, co vidíte.

POZOR! Komentujte, co vidíte, nikoli co si myslíte, že dítě dělá! Rodiče mají sklony vidět cíl, nikoli akci. Pro dítě je naopak důležitá akce, nikoli cíl. Jaký je mezi tím rozdíl? Uvedeme si to na příkladu:

Akce – Dítě staví kostky jednu na druhou.

Cíl – Rodič vidí – dítě staví dům… a většinou mu ho jde pomáhat dle svého dostavit, ale dítě jen stavělo kostky, neměl to být dům. Rodiče si občas myslí, že ví, a přestávají vidět a vnímat, co se děje. A to je velká škoda.

A jak komunikujete se svými dětmi vy?

Časopis Uzlíček únor 2010

ynezorPumanzeSaNyknalC