Anorexie není jen dívčí nemoc!

Dnes je Viktorovi dvacet let a studuje v Brně vysokou školu s ekonomickým zaměřením. Přesto ještě před necelými čtyři roky bojoval o život. Jako středoškolák si totiž přivydělával modelingem. Inspirovala ho k tomu starší sestra, která úspěšně střídala jednu přehlídku za druhou, cestovala po světě a vyhrávala castingy. To, že Viktor toužil po podobném úspěchu, by samo o sobě nebylo až tak zvláštní. Kdyby ovšem netoužil také po podobně vyhublé postavě, jakou měla jeho sestra. Ta měla ale štíhlou postavu po matce, zatímco Viktor byl podobný spíše lehce obéznímu otci.

Přestával postupně jíst. Nejprve vynechával ve škole obědy a svačiny. Pak už ani nevečeřel a nesnídal. Během tří měsíců jeho váha klesla na neuvěřitelných 48 kilogramů při výšce 181 centimetrů. Aby efekt byl co největší, věnoval se i sportu. Denně běhal a dvakrát týdně chodil do posilovny. „Pak se mi ale začaly dělat svaly. Já však svalnatou postavu nikdy nechtěl," vysvětluje Viktor, proč sport nakonec vzdal.

Viktor zhubl velmi rychle, takže si toho všimli i rodiče a spolužáci. Ačkoli se ho několikrát ptali, zda nemá problémy nebo zda ho něco netrápí, mlčel. Podezření na mentální anorexii poprvé pojala až jeho sestra. Znala totiž podobné případy z modelingové branže a věděla, že může jít o život.

Když Viktor na hodině tělesné výchovy omdlel a musela být přivolána záchranka, bylo vše potvrzeno. Ošetřující lékařka poslala mladého muže nejen na několik dní do nemocnice, ale následně také na psychiatrii. Maminka se dokonce nad vyhublou postavou svého syna rozplakala. Dohlížet na Viktora, aby jedl, nezvládaly úplně dobře ani sestřičky v nemocnici. Jídlo ukrýval a vyhazoval. „Vůbec jsem si nepřipouštěl, že bych mohl umřít. Šlo mi jen o váhu," říká Viktor.

V nemocnici pobyl tři měsíce a s velkou slávou se mu podařilo přibrat čtyři kila. Pak mladého muže pustili do domácí péče. Jeho mamka si vzala dovolenou, aby mohla nemocnému Viktorovi vařit a hlídat, zda dostatečně jí. Nebylo to ale lehké. Pacienti s mentální anorexií trpí totiž často i depresemi a ke svému okolí se nechovají vždy nejlépe.

Viktor pravidelně docházel na konzultace k dietoložce, která mu sestavila speciální jídelníček. Zpočátku jedl hodně jogurty, ovoce a lehká jídla.

Nicméně po roce snažení se podařilo Viktora znovu naučit jíst. „Dokonce jsem si zamiloval i klasická česká jídla," prozrazuje závěrem Viktor, který přehlídková mola pak vyměnil za hru na kytaru.