Kazeťák, dvojče nebo walkman. Jak jsme poslouchali hudbu za socíku?

Dnes máme k hudbě i jiné audio tvorbě prakticky neomezený přístup. Díky službám jako Spotify nebo YouTube a sluchátkům v uších si můžeme cokoli pouštět kdykoli a kdekoli. V dobách minulých to však takhle rozhodně nechodilo. Zatímco v roce 2026 totiž k přehrávání muziky stačí mobilní telefon, dříve pro to byly potřeba přístroje, které dnes mnohdy patří mezi sběratelské kousky – gramofony, kotoučové a později kazetové magnetofony či walkmany. A kdo měl takzvané dvojče, tedy magnetofon na dvě kazety, byl mezi vrstevníky doslova za pánaboha!

Nejdříve zmiňované gramofony jsou vlastně jediný z těchto přístrojů, který ve velkém přežil nástup moderní doby. A to přesto, že první gramofon sestavil vynálezce Emile Berliner už na konci 19. století.

Na deskách se za socialismu poslouchala vážná hudba, nahrávky populárních humoristů, jako byl třeba Felix Holzmann, ale i současná populární hudba. „Jako dítě jsem doma z gramofonové desky hrozně ráda poslouchala Návštěvní dny Šimka a Grossmana. Některé ty scénky nebo povídky si pamatuju dodnes. Třeba z povídky Jak jsme chovali užitečné zvíře dokážu některé pasáže citovat i po těch čtyřiceti letech,“ líčí Jana z Liberce.

„Ale samozřejmě jsem si pouštěla i muziku. Milovala jsem třeba Káju Gotta nebo Standu Hložka s Petrem Kotvaldem. Holky z naší školky jsem si pouštěla pořád dokola, máma z toho úplně šílela,“ směje se.

>>> Majdalenka, Apolenka s Veronikou aneb Žiju si svůj diskopříběh. Jak to před revolucí vypadalo na diskotékách?

Kotoučové magnetofony se v Československu začaly vyrábět už v 50. letech a používaly se nejen k poslechu hudby, ale díky připojenému mikrofonu také k všelijakému nahrávání. Do přírody si ho brali třeba milovníci ptačího zpěvu a lidé je využívali také k záznamu soukromých záležitostí – nahrávali si třeba první básničky svých dětí.

Hlavní předností „kotoučáku“ bylo, že se na pásek vešlo i několik hodin záznamu. Lidé si na ně tedy přehrávali své oblíbené LP desky, které se častým přehráváním na gramofonu mohly poškodit. Šlo ovšem o dost luxusní zboží – kdybychom jeho cenu převedli na dnešní dobu, stál by minimálně 50 tisíc!

Dostupnější alternativou byl kazetový magnetofon, který se u nás začal vyrábět na konci 60. let. Pro tehdejší mládež byl doslova revolucí! Tento přístroj byl lehčí, měl zabudovaný reproduktor a byl na baterky, takže bylo možné si ho s sebou vzít kamkoli. Navíc vkládání kazet oproti páskám bylo jednodušší.

S kazetami byly ovšem obtíže – stávalo se, že se při převíjení páska přetrhla nebo zadrhla. „Pak bylo nutné kazetu vyndat, do toho kolečka strčit tužku a zamotanou pásku ručně rozmotat. Ale takhle jsme mnohdy i převíjeli celou kazetu, abychom ušetřili energii z baterek,“ vzpomíná Jana.

Největším frajerem mezi vrstevníky byl ten, kdo vlastnil takzvané dvojče. „Tam byly kazety dvě a šlo nahrávat z jedné na druhou. Takže jsem si třeba od kamarádky půjčila její kazetu a z dnešního pohledu jsem si vlastně vyrobila nelegální kopii.“

A co walkman, tedy jakýsi kazetový předchůdce MP3 přehrávačů? Ten se v Japonsku začal vyrábět již na konci 70. let a u nás roku 1984. Byl dalším revolučním přístrojem, protože díky němu mohli lidé začít hudbu poslouchat už vlastně všude.

„Celé hodiny jsem dokázala proležet na gauči, na uších sluchátka… Výběr muziky i její hlasitost už byly jen na mně,“ říká. Později přišly discmany na CD, MP3 či iPody, všechny tyto přístroje však vytlačil nástup smartphonů. Jediné, na co ale milovníci hudby nedají dodnes dopustit, jsou gramofony. A Česko patří v jejich výrobě díky firmě SEV Litovel mezi světovou špičku…

Politická „nalejvárna“, skřípající sedačky i Eskymo. Jak vypadala návštěva kina za socíku?