Článek
V letech 1918 až 1938 o sebe muži pečovali sice méně než jejich partnerky, ale možná více než muži dnešní. Ačkoli v domácnostech ještě netekla z kohoutků teplá voda, pánové si takřka denně holili tvář. „Neexistovalo mít na tváři dvoudenní strniště,“ potvrzuje historik Vladislav Severin a dodává: „Plnovous byl zcela výjimečný, většina mužů preferovala hladce oholenou tvář. Někteří si jen pěstovali úzký knírek, který jim dodával vzhled světáka. A chloupky na zbytku těla muži neřešili vůbec.“
Holicí strojek, který by mohli používat nasucho i namokro s pěnou a který by šetrně odstranil i ty nejmenší vousy, tehdy ještě nevlastnili ani hvězdy typu Huga Haase nebo Oldřicha Nového. Pánové si museli vystačit s břitvou a pěnou, ti movitější pak nastavovali svou tvář pravidelně holičovi.
Půl třetí? Za hodinu mám být u holiče!
Brilantina za 4 koruny
Když už je řeč o holiči: tehdejší typický účes určitě znáte z filmů pro pamětníky. „Vlasy musely být lesklé, uhlazené a zčesané dozadu a nesměla na nich chybět brilantina, tedy směs parfému a oleje. Aby svůj účes zachovali bezchybný, museli pánové navštěvovat holiče mnohem častěji než dnešní muži,“ konstatuje historik. Za samotné stříhání zaplatili 4 koruny, pokud se zároveň nechali i oholit, museli ještě 2 koruny přidat.
Co se od té doby změnilo? „V pánských účesech malinko zaostáváme za světem. V ulicích můžeme vidět stále v hojném počtu výtraty, tedy kratší vlasy ve spodní části a s delším vrchem. Vousy jsou dnes tolerovány v jakékoliv formě, ale musejí být upravené. A na druhou stranu, hladká tvář také nikdy z módy nevyjde,“ vysvětluje Lucije Macháčková z Thomas´s Barbershopu. Muži si dnes mohou pořídit jak strojek, který pečuje o vousy jakékoliv délky, tak zastřihovač nosních chloupků nebo třeba speciální zastřihovač chloupků na těle.
Vlasy uhlazené dozadu pomocí brilantiny zdobily každého gentlemana
Zubní pasta i pro dělníka
Prvorepublikoví muži utráceli i za zubní kartáčky a pasty. „Tuba zubní pasty byla menší než dnes, spíše připomínala tubu temperové barvy. A stála minimálně 4 koruny,“ vyjmenovává Vladislav Severin. Jen pro představu, úředník si tehdy vydělal zhruba 1300 korun měsíčně, dělník a začínající učitel 600 až 700 korun a univerzitní profesor až 5000 korun. Zubní kartáčky, respektive jejich hlavy, se od té doby výrazně zkrátily (a pasty pro změnu zvětšily) a dnešní moderní muž s chutí sáhne i po jejich elektronické sonické variantě. Stejně jako je oproti první republice dnešní doba rychlejší, i sonický kartáček zvládne během dvou minut nejen odstranit zubní plak, ale i třeba pigmentové skvrny.
