Článek
Je mi sedmadvacet let a žiji v Ostravě, kde také pracuji jako produkční v divadle. Vedle toho čas od času fotím a pořádám i různé výstavy. Snažím se zkrátka, aby se u nás v okolí něco dělo.
Jediné, co mě trápí, je partner. Žádného totiž nemám! Dokonce nemám ani stálejšího milence na občasné hezké chvilky. Důvod je jednoduchý: muži se mě bojí. Mají ze mě zbytečně velký respekt. A podle kamarádů prý působím nedostupně a chladně. „Když tě někdo víc pozná, zjistí, že je s tebou zábava. Ale každý chlap se vedle tebe cítí tak nějak méněcenný. A že by si radši neměl dovolit překročit určitou hranici,“ vysvětlil mi jednou kamarád.
Nejsem žádná šereda
Snažím se vypadat dobře a upraveně. Mám dlouhé černé vlasy, jsem štíhlá a nebudu se tajit ani tím, že mám chirurgicky upravena prsa do pevných „dvojek“. Myslím, že v mém vzhledu problém není. A podle slov mého kamaráda (a nejen jeho) je se mnou zábava a lidé mě rádi mezi sebou vidí.
Problém je v tom, že já si nerada připustím někoho k tělu. Několikrát v životě jsem byla hodně zklamaná a dokonce jednou svým bývalým partnerem fyzicky napadena. Po onom nešťastném vztahu mi trvá, abych si někoho pustila ke svému srdci.
Jsem důvěřivá, ale nedostupná
Jenže moje opatrnost je něco, čeho se lze obtížně zbavit. Na jednu stranu klidně půjčuji kamarádům klíče od bytu, když nejsem doma. I mé auto si občas půjčuje kolega z divadla. Nemám problém s tím, abych někomu důvěřovala na bázi přátelství. Jen jsem zkrátka opatrná...
A když už se mi někdo vyloženě líbí a říkám si, že toho prostě musím mít, dopadne to úplně opačně. Přestanu být nedostupnou, třeba mu sama zavolám, jak se má, pozvu ho do divadla nebo na kávu. Zkrátka si začnu sama. Bohužel se mi v takovémto případě, kdy jsem se sama snažila, několikrát stalo, že mě dotyčný odmítl. „Nemám rád snadnou kořist, promiň,“ řekl mi třeba jeden z nich.
Psychologové nepomáhají
Nedávno jsem byla u psycholožky zkusit tuto svoji situaci zkonzultovat. Podle jejích slov je můj problém v tom, že muži kolem jsou zvyklí na to, že jsem přísná a nedostupná. To se jim líbí. Když ale povolím moc snadno, zaleknou se. Prý bych se měla naučit jít jakousi střední cestou. To ale zkouším celý život a očividně se mi to nedaří.
Pokud znáte nějaký recept, který by mi mohl pomoci, aby se mě muži nebáli, ale abych se ani nestala onou „snadnou kořistí, která se sama servíruje“, budu za každou radu vděčná.
