Náš chlap: Proč milujete šílence?

A nemusí to samozřejmě být jen automobilový závodník, o koho má žena doma strach. Může to být hasič, voják, policista... Jsou to ti kluci, kteří holkám učarovávali tím, jak byli dobří ve sportu, skákali ze skály do vody nebo třeba uměli dělat různé kousky na svých motorkách. Pokud se jejich touha po adrenalinu promítne i do jejich profese, je to pro jejich ženy a matky jejich dětí nelehký oříšek. Na celý život!

Každý chlap je svým způsobem dobrodruh. Touha po dobrodružství není nic jiného, než touha po vybočení z rutinních a předvídatelných činností. Ano, je v tom i kousek chlapského narcismu, snahy po obdivu a ocenění. Ponechme však stranou „bezpečná“ dobrodružství konzumovaná z televizních obrazovek, dobrodružství rybářů, chovatelů, sběratelů či vědců, a věnujme se dobrodružstvím, při kterých jde o zdraví a o život.

Můj vzdálený příbuzný v Americe pracoval jako válečný zpravodaj CNN. Když jsem s ním mluvil před řadou let, smál se tomu, jak tehdy pracovaly české mnohačlenné zpravodajské televizní štáby, které si opatrně zajely autem tam, kde už bylo po válce, vybalily nádobíčko a napočtrvté v klídku cosi natočily. Sám byl zvyklý se proplížit někam, kde svištěly kulky a létaly střepiny, zapíchnout si kameru před sebe, sám natočit reportáž a sám ji odeslat přes satelit do redakce. Teď je v invalidním důchodu. Nezdá se však, že by svoji mnohaletou a úspěšnou zpravodajskou minulost vyměnil za zdravou nohu. Jeho manželka říká: „Byl to permanentní mnohaletý strach, na který se nedá úplně zvyknout. Ale byl to jeho život, musela jsem se s tím smířit."

Mnohé se i u nás za poslední léta změnilo. Nejen čeští vojáci v misích, ale i zpravodajové riskují své zdraví a životy. A není jich málo. I čeští (a před dvěma dny i slovenští) policisté se stále častěji setkávají s ozbrojeným odporem. Tuto práci nemohou dělat žádní sralbotkové, ale jen rození dobrodruzi. Peníze v tom mohou hrát pouze vedlejší roli. Sralbotka by na minové pole či do křížové palby nevlezl ani za miliony.

A nemusí se zdaleka jednat jen o válku a zločin. Každý hokejista ví, že stačí jedno naražení na mantinel, a může strávit zbytek života na invalidním vozíku. Parašutistovi se neotevře padák. Vteřina nepozornosti může ukončit či navždy změnit život každého automobilového závodníka. A kde jsou horolezci, rogalisté, piloti, kaskadéři… Někdy se říká, že jsou to blázni. Tím jim ale dosti křivdíme. Blázen si není vědom nebezpečí. Dobrodruh si nebezpečí uvědomuje a snaží se je eliminovat, ale spoléhá se na vlastní síly. A ano, i na to, že štěstěna bude na jeho straně. Bez toho by nemohl svoji činnost vykonávat.

Útulný byt a milující manželka a děti jsou pro dobrodruha jistě fajn, ale pro realizaci dobrodružství je to málo. Neznamená to, že dobrodruh zázemí nepotřebuje. To by byl velmi povrchní dojem. Má-li dobrodruh smysl pro párový život a rodinu, a takových je jistě většina, není o nic horší a o nic méně milující partner a otec, než kterýkoli jiný chlap.

Dobrodruhovi ale nelze říci: „Ty máš radši své dobrodružství než mne!“ Je to velmi podobné, jako kdybychom se zeptali ženy, které ze svých dětí má raději. Rozumné ženy nezahánějí své dobrodruhy do „Sofiiny volby“ podobnými otázkami a nesnaží se své muže předělat. To ale neznamená, že o ně nemají strach.

Dobrodruzi jsou následníky vůdců tlup při lovech mamutů, gladiátorů, rytířů, dobyvatelů nových končin světa. Život s nimi není vůbec jednoduchý. Každá manželka profesionálního vojáka, horolezce či automobilového závodníka se tak trochu musí naučit žít s tím, že se může něco přihodit. Tento pocit však vyvažuje cosi jiného. Archetyp dobrodruha je i přes všechna rizika pro ženy přitažlivý. A ženy za něj platí svým strachem, a někdy i ztrátou svých partnerů. Dělají to dobrovolně, prostě chtějí opravdové chlapy. Nechtějí sralbotky. A popravdě – dobrodruzi také nikdy neměli o pěkné ženy nouzi!

Máte doma dobrodruha, nebo sralbotku? Nebo něco mezi? A jak se vám s ním žije? Napište mi o tom v diskusi!