Článek
Podobné trable prožívá naše čtenářka Klára, která má dvě děti. Zatímco sedmiletá Anička trpí autismem, tříletá Martinka je zdravé dítě. Jenže tahle kombinace je více než vražedná. „Je to děsné, ale Anička malou Martinku děsivě trápí. Všechno jí bere, reaguje na ni agresivně, dokonce jí i fyzicky ubližuje,“ popisuje nešťastně Klára. Ta se samozřejmě snaží konflikty mezi holčičkami minimalizovat, ale nemůže být všude.
A tak se stane, že Martinka po střetu se starší sestrou skončí s modřinou či boulí. „Bojí se jí a snaží se jí vyhýbat. Když se semele něco většího, v noci pak pláče, má špatné sny a podobně. Jsme z toho s manželem nešťastní, ale nevíme, co dělat,“ říká Klára.
Martinku proto nyní začali posílat do školky, aby byla alespoň přes den v klidu a se sobě rovnými vrstevníky. „Jenže Martinka to moc nezvládá. Je zakřiknutá, na různé běžné podněty od ostatních dětí reaguje přehnaně, jako by pořád očekávala, že jí někdo ublíží. Nechce si s dětmi hrát, zapojovat se do činností ve školce a podobně. Takže teď nevím, jestli to byl dobrý nápad,“ krčí bezmocně rameny Klára.
Odborníci jí bohužel dávají za pravdu. Tohle vůbec není lehká situace a rozhodně neexistuje nějaký návod, jak to ustát.
Jedním z projevů autismu je absence sociálního cítění (ilustrační foto)Foto: Thinkstock
Záhadný svět autistů
A bohužel nejde o nijak ojedinělý případ, tomuto problému čelí řada rodin s autistickým dítětem. „Pravda je, že autisté bývají často agresivní a rodiče musí jejich zdravé sourozence před jejich výpady chránit. Život rodiny to dost výrazně komplikuje, leckdy je to na hranici únosnosti, zvlášť pak v době, když už jsou děti starší a mají značnou fyzickou sílu,“ říká psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.
Dítěti, které autismem trpí, nevysvětlíte, že se chová nevhodně. Že mladší sestře by nemělo ubližovat, že jí působí bolest a trápí ji. „Charakteristické pro autisty je, že mají obtíže v oblasti komunikace a sociálních kontaktů. Prostě to neumí,“ vysvětluje psycholožka Danuše Jandourková.
Obdobně se vyjadřuje i Anita Michajluková. „Svět autistů je velmi záhadný a zkušenosti zatím naznačují, že jejich usměrňování a učení sociálnímu chování se moc nedaří. Lze je sice tlumit s pomocí léků, ale vzhledem k tomu, že mají snížené vnímání sociálních vazeb, prostě špatně chápou, že těm druhým ubližují,“ dodává Anita Michajluková.
Zdravé dítě a autista – těžko kombinovatelný pár
Navíc každodenní kontakt se zdravým dítětem je pro autistu velmi náročný. Každý totiž potřebuje něco zcela odlišného. „Autisté potřebují zejména pravidelný režim, kolem sebe známé lidi, neměnné prostředí, věci musí mít své místo. Když si ale představím zdravé dítě, tak to potřebuje podněty, změnu, akci. A to se spolu moc neslučuje, takže je logické, že si autista neumí v kontaktu se zdravým sourozencem poradit,“ vysvětluje Danuše Jandourková.
Autistické dítě svému zdravému sourozenci nemůže porozumět (ilustrační foto)Foto: Thinstock
I sebemenší drobnost totiž může autistu vykolejit. Stačí, když malá Martinka třeba špatně uklidí pastelku, jednoduše ji nedá přesně tam, kam podle nemocné Aničky patří. Jde o narušení světa autisty a reakce postiženého dítěte lze jen těžko odhadovat. Může být velmi bouřlivá až agresivní!
Tip redakce:Navíc ani u zdravých dětí není jisté, že se budou milovat. Přesvědčí vás o tom článek Místo sourozenecké lásky nenávist!.
Řešení? Především trpělivost!
Není divu, že zdravá Martinka se nechová jako jiné holčičky. Její bojácnost, strach z kontaktu s jinými dětmi, to vše je více než pochopitelné. „Vztah se sestrou ji naučil jiné sociální interakci, než je běžné. Je to podobné, jak byste žili například ve válečné zóně. Taky budete na různé zvuky reagovat jinak, než je normální,“ upřesňuje Anita Michajluková.
Podle ní rodiče učinili velmi dobré rozhodnutí, když Martinku dali do školky. Pokud budou totiž rodiče a učitelky ze školky dostatečně trpěliví, je to asi nejlepší způsob, jak jí pomoci. „Dávat ji do školky je rozhodně správné. A obecně je dobré se snažit, aby se co nejvíce ocitla v prostředí, kde jsou normálně fungující vrstevníci. Protože to, že bude dost času trávit mimo dosah sourozence, je velmi pozitivní,“ upřesňuje Anita Michajluková. Je totiž velká šance, že se postupem času v novém „normálním“ prostředí naučí fungovat, a až povyroste, pochopí, že její sestra není zlá, ale nemocná.
Tip redakce:Kontakt s vrstevníky děti jednoduše potřebují, ale počítejte s tím, že ze školky přinesou i pár zlozvyků. Jakých? To se dočtete v článku Dítě a školka: Tohle se tam naučí!.
Náročné je to každopádně pro všechny zúčastněné, ale i tady podle odborníků platí staré pořekadlo, že co vás nezabije, to vás posílí.
Máte zkušenost s autistickým dítětem? Řešili jste podobný problém?
