Nej podlaha do kuchyně? Ta, co se snadno vytírá!

V kuchyni se vám může kdykoli něco vylít na podlahu. Ta by proto měla být odolná zejména proti tekutině, a to i proti horké. Také by se měla snadno udržovat. A samozřejmě – musí být dlouho krásná! Máme pro vás žebříček nejlepších řešení!

V posledních deseti letech zažívají velkou renesanci linoleum, marmoleum a PVC. Marmoleum je v podstatě totéž co linoleum. Na rozdíl od plastu polyvinylchloridu (PVC) jde v obou případech o přírodní materiál, navíc s přirozeným desinfekčním účinkem. Výhodou PVC či linolea je možnost vytvořit velkou plochu překrývající podstatnou část podlahové plochy kuchyně. Podlaha tak není přerušovaná spárami, ve kterých se může udržovat nečistota.

„Vlhkost linoleu ani PVC nevadí. Životnost této podlahy je při častém vytírání podstatě neomezená, asi po deseti letech mohou pouze zesvětlit její barvy. Z hlediska snadnosti údržby je linoleum či PVC jasným favoritem, vytírá se jedním tahem,“ radí Ing. arch. David Knotek.

V kuchyni je druhá nejoblíbenější podlahová krytina plovoucí podlaha ze dřeva nebo laminátu. „Její životnost se měří na desítky let. Potíž je ale v tom, že taková podlaha je tvořena malými díly skládanými k sobě. A mezi díly jsou přirozeně zmiňované problematické spáry, komplikující vytírání,“ hodnotí David Knotek.

Tento nedostatek se ale dá snadno vyřešit silnější ochrannou vrstvou laku. Lak spáry zacelí. Silná, dvojitá vrstva laku má ještě jedno opodstatnění. Častým vytíráním můžete obyčejnou, nezdvojenou vrstvu laku postupně setřít a dostat se až na holé dřevo. A tomu vlhkost v kuchyni opravdu nesvědčí. Dvojitá vrstva laku vás tohoto problému zbaví. Dřevo schované pod vrstvou laku pak zůstane vytíráním nedotčeno. Totéž platí o tzv. selské podlaze z velkých dřevěných prken.

A ani korek následkem vytírání nemění svůj vzhled. S korkovou podlahou se to má jinak podobně jako s plovoucí podlahou dřevěnou či laminátovou. Opět je potřeba silnější vrstva laku. Jednotlivé díly korkové podlahy bývají sice větší než díly plovoucí podlahy, a korek by tak mohl být díky menšímu množství spár jasným favoritem před podlahou plovoucí. Problémem je ale jeho měkkost a náchylnost k poničení při kontaktu s horkými předměty. Proto ho uvádíme až na třetím místě.

Z hlediska životnosti je keramická podlaha jasnou jedničkou. Ovšem pokud vám na kachle spadne těžká palička na maso, dlaždice může prasknout. I keramika je velmi stálá a vytíráním netrpí ani se nemění. Ale jsou tady hluboké spáry vytřené většinou světlou spárovací hmotou. Ani skvělý řemeslník neudělá podlahu rovnou jako vodní hladina. Spáry se nikdy zcela neztratí a barva spárovací hmoty se bude rychle měnit, tmavnout a nakonec bude „bezbarvě“ šedá. Pokud budete ctít pravidlo snadno vytíratelné podlahy, není keramika ideální podlahovou krytinou.

Tento druh podlahy se už mnoho nepoužívá. Pro úplnost je ale dobré jej uvést. Navíc se jedná o podlahu po všech stránkách takřka ideální! Litá podlaha je vlastně umělý kámen, který se rozemletý a smíchaný s pryskyřicí (lepidlem) jako kaše vylije na zem, zarovná se stěrkou a nechá se ztvrdnout. „Výsledek je jednolitá a takřka jako kámen odolná a stálá podlaha. Vytírání není problém, žádné spáry neexistují, odolnost je vysoká a barevná stálost rovněž,“ chválí Akad. arch. Michael Horník.

Jakou podlahu máte vy? A udržuje se vám dobře?