Hlavní obsah

Nejraději točím o problémech

Foto: Tomáš Padevět

Linda přijela na rozhovor na koleFoto: Tomáš Padevět

Reklama

Mladá režisérka Linda Jablonská před několika týdny točila v Guatemale o sexuálním zneužívání tamních žen. Na naše setkání v Dejvicích přijela na kole. A vedle ní běžel její pes Tarzan.

Článek

Lindo, koukám, ty jsi hodně sportovní typ!

Celkem jo, ale nepřeháním to. Kolo je pro mě nejlepší dopravní prostředek po městě. A před týdnem jsem byla na vodě. To ale moc náročný sport není, alespoň na těch řekách, co jezdíme. Nejradši mám hory v zimě. Před pár lety jsem objevila skialpinismus a to mě dostalo. Tam prožívám chvilky největšího očištění a štěstí.

Tipoval bych, že i v Guatemale jsi byla právě lézt po horách?

Vůbec ne, tam jsem byla pracovně v hlavním městě, takže ne zrovna na nejhezčím místě Guatemaly. Lékaři bez hranic tam mají misi, která se zaměřuje na sexuální násilí, a já pro ně točila krátký film s touhle tematikou.

Problematika sexuálního násilí tam je rozšířená?

Poměrně hodně. Ono se v Guatemale vůbec celkově zvýšilo procento násilí. Jen pro příklad se uvádí, že tam zemře násilnou smrtí dvacet šest lidí denně. Celé čtvrti jsou ovládané gangy, obchoduje se s drogami... To samozřejmě vyvolává násilí, a to i sexuální. Znásilňování je časté i v rámci rodin. Společnost v Guatemale je hodně machistická, takže se málokterý případ dostane k nějakému právnímu řešení.

Tahle mise, kterou jsme točili, spočívá v lékařské a psychologické péči. Starají se o oběti sexuálního násilí, které proběhlo v minulosti i v nedávné době. První pomoc spočívá v ošetření ran, několika vyšetřeních a vakcinacích. Dají jim lék, co zabrání nechtěnému početí, a zahájí preventivní léčbu proti rozšíření viru HIV v těle. A velmi důležitá je pak i několikaměsíční psychologická terapie. Já sama jsem byla po natáčení několika výpovědí těch obětí úplně „hotová"! Když vypráví šestnáctiletá školačka, jak ji cestou domů unesli dva chlápci, někde ji zavřeli a celý den znásilňovali, tak to je síla.

Není to zrovna radostné téma. Ale koncem zimy jsi byla trochu v depce a zmínila ses, že bys chtěla dělat prospěšnější věci. To bude asi jedna z nich?

Určitě. Myslím, že to je vcelku smysluplná záležitost. Vznikl krátký film, který bude promítán hlavně v Guatemale a bude na problém upozorňovat jak potenciální oběti, tak celkově místní společnost.

Ty vůbec točíš dokumentární filmy, které jsou, řekněme, společenské, než například pojednávající o partnerských vztazích jednotlivce.

Mě teda ani nenapadlo točit film o vztazích! (smích)

A právě tím se vymaňuješ z té škatulky jiných režisérek typu Olgy Sommerové.

Je fakt, že mě zajímají témata opravdu spíš společenská, týkající se nějakého problému. A chci, aby se to rozebralo, ukázalo a mělo i nějaký dopad.

Foto: Tomáš Padevět

Linda se svým štábemFoto: Tomáš Padevět

Příkladem může být tvůj poslední film Vítejte v KLDR!

Asi nejvíc mě potěší, když mi někdo napíše, že ho ten můj film inspiroval, aby se zajímal o Severní Koreu, že si začal vyhledávat informace a podobně. Nebo že si někdo díky tomu vzpomněl, co zažíval tady před dvaceti a více lety a že by se tenhle film měl pouštět před volbama, aby lidi nevolili bolševiky. To mi dělá radost. Korejská společnost je postavená na tom, že všichni jsou v takzvaném permanentním zaměstnání. Což v praxi znamená zhruba toto - přes den v práci, poté aktivity typu vytrhávání záhonků, pak nějaký uvědomělý školení a doma si pak pustí televizi, kde je jen jeden státní program, kterej jim vymejvá mozky opět! Chrlí na ně ty propagandistický nesmysly.

Reklama

Načítám