Článek
„Teta je tady!“ Desetiletý Tomáš letí ke dveřím, aby ji uvítal. Naráží do návštěvy plnou rychlostí, dává jí zprudka pusu a uhodí ji přitom do nosu. „Ahoj, Tomi, něco jsem ti...“ začne teta, ale synovec ji neposlouchá. Drmolí si pro sebe a běží něco hledat do pokoje. Nevychovaný kluk, myslí si příbuzná. Má pravdu?
Problém je v mozku
ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) může skutečně vypadat jako neschopnost rodičů. A mnozí se také zoufale ptají: Kde jsme udělali chybu? Opravdová ADHD je ale biologicky podmíněná porucha, nerovnováha mezi nervovými přenašeči v mozku.
„Mohlo by se zdát, že se dnes už všeobecně ví, o co jde, že tyhle děti nejsou zlobivé ani líné a že se jim dostává léčby a pomoci. Bohužel, není tomu tak,“ říká dětský psychiatr Michal Goetz. Děti s touhle poruchou chtějí být hodné, jenomže jim to nejde. Jejich odlišnosti si často všimne vychovatelka v mateřské školce a doporučí rodičům návštěvu speciálně pedagogického centra. Problémy ale začnou nejpozději s nástupem do školy.
Myslet si, že dítě s ADHD utaháte, je velká chybaFoto: Thinkstock
Normální, nebo speciální škola?
Dítě s lehčí formou ADHD může v běžné třídě obstát – za předpokladu, že má štěstí na vstřícnou a informovanou učitelku. Při větších problémech lze požádat o zařazení dítěte do kategorie integrovaných žáků se speciálními potřebami (má pak určité úlevy). Pro nejtěžší případy existují specializované třídy či školy, kam chodí i autisté, žáci se specifickými poruchami učení, s řečovými vadami apod.
Je to skutečně ADHD?
Každé dítě občas lítá jako splašené a nedokáže se soustředit – to nemocné je ale takové pořád:
- Při hovoru působí dojmem, že neposlouchá a myslí na kdovíco.
- Je zbrklé, ztrácí a zapomíná věci. Nedokáže v klidu sedět, pořád si s něčím hraje, do něčeho bouchá nebo kope, houpe se na židli.
- Při jídle odbíhá od stolu, při hodině běhá po třídě, bezděčně škube rukama nebo hlavou. Je jako motor, který se nedá vypnout.
- Neustále něco vykládá, překřikuje ostatní, skáče jim do řeči. Nedokáže počkat, až na něj přijde řada. Bere bez dovolení věci do rukou.
- Vůbec nemyslí na následky toho, co dělá. Klidně sáhne na rozpálená kamna nebo vběhne do silnice.
Nesoustředěnost a nemotornost nemůže být překážkou rodičovské láskyFoto: Thinkstock
Nedostatečná rodičovská pozornost, chybějící hranice, nedůslednost... takový způsob výchovy nebo spíš „nevýchovy" může skutečně stvořit neukázněného „fracka", který je svému okolí na obtíž. A co je jednodušší než říct: „Víte, když on je hyperaktivní!" Takoví rodiče bohužel existují, a kvůli nim pak mnoho lidí háže všechny odlišné děti do stejného pytle, i ty se skutečnou ADHD.
Léčba je možná!
Diagnózu stanovuje dětský psychiatr ve spolupráci s psychologem, případně neurologem. Základem léčby je psychoterapie. Děti při ní například hrají scénky, při kterých nacvičují správné chování ve škole. Rodiče se zase učí s dítětem správně komunikovat. „Tyhle děti potřebují stereotyp, pravidelný režim. Když jsou odmalička důsledně vedené, mají jasné hranice a rodiče jsou jednotní a citliví, tak se to většinou zvládnout dá,“ ujišťuje psycholožka Michaela Šedivá.
Pro rodiče je to boj, neustále řeší stížnosti a žijí v napětí. Ale co děti? Pořád slyší jen: „Co to zas vyvádíš? Přestaň! Proč nemůžeš být hodný jako jiné děti? Ten kluk mě snad utrápí!“ Je důležité umět je i pochválit, i když jen těžko hledáte za co. Hledejte pro dítě aktivity, ve kterých může zažít pocit úspěchu, vhodné jsou třeba individuální sporty (atletika, plavání) nebo malování (pokud nemá potíže s motorikou). Ukažte mu, že ho přes všechno milujete. A přestaňte se srovnávat s rodiči, které mají děti klidnější.
Také máte doma „dítě z hadích ocásků“? Jaké nosí domů poznámky ze školy? Možná potřebuje jen odklad či jsou v tom jiné problémy.
